Říjen je za mnou...

Vrátili jsme se z Jizerek a já jsem si odběhl svůj poslední říjnový půlhodinový tréning. Za říjen jsem naběhal 80km a běžci asi umírají nad tímto objemem smíchy. Nicméně ať se smějí, já jsem stoprocentně za svůj dosavadní život 80km neuběhl v souhrnu, takže mne to stálo docela dost... Asi by se na tomto místě slušelo trochu shrnout tento můj první běhací měsíc. Začal hezky a běhalo se mi dobře, protáhl jsem si běhy někam pod hranici 10km, aby mne uprostřed měsíce organismus krutě vytrestal. Přišly nesnesitelné bolesti v kolenou, ledové obklady a deprese. Tudy tedy cesta nepovede, musel jsem si dát pauzu a vrátit se k běhům někde mezi půlhodinou a třičvtěhodinou. Ke konci měsíce mohu částečně s klidným svědomím prohlásit, že tělo zas drží pohromadě, ale že bych byl na větvi ze svých pokroků, to tedy nejsem.
Jako cíl pro říjen jsem si stanovil uběhnout 5km v tempu 5:40/km, což odpovídá maratonu za 4 hodiny. Sice se mi to povedlo vcelku lehce po pár bězích, ale pochopil jsem, že tudy cesta nepovede a cíl je stanoven úplně špatně. Je to o objemu, dávám si závazek, že budu běhat v klidu a déle, pokud možno aby mne nic (moc) nebolelo. Jako cíl pro listopad bych si řekněme mohl dát uběhnout 12km tak, aby mne to nestálo týdenní pauzu díky bolestem. Jenže - taky se krátí čas, jestli chci běžet v květnu maraton, mám značné pochybnosti o svých pokrocích za říjen... no, uvidíme, zmrzačit se nehodlám.

Přistupme tedy k poučením za říjen:

• objem, objem, objem. Nemá smysl na začátku běhání myslet na rychlost. Jak zrychlím, začne mne všechno bolet - organismus si musí zvyknout na ten divný pohyb zvaný běh
• na bolavá kolena funguje ledový obklad hned po doběhnutí v kombinaci s Ibalginem a tréningovou pauzou. Když je pauza krátká, bolest se vrátí a nikam to nevede
• na horách se dá běhat a bolí úplně jiné svaly než na rovině
• podzim z pohledu běžce může být hezký