Dvě úplně odlišné běhací knížky

Tak choroba na mě mrcha dolehla s plnou silou. Není to sice chřipka, ale zato pořádná rýma, jako z oka vypadlá té, co popisoval Ondra V. Teplotu jsem naštěstí měl jen včera, ale zato hlavu mám nafouklou jak pučmeloun, prostě je mi blbě. Dokonce jsem to včera zabalil i v práci a šel se vyležet domů a i dneska jsem zůstal pracovat doma. Nepřišlo mi nejchytřejší poprskat kolegy, tak dlím v posteli s notebookem na peřině. Psát o svém běhání tudíž logicky nebudu, není o čem :(

Napíšu o dvou běhacích knížkách, které jsem dostal k vánocům a které jsem ke svému překvapení poměrně rychle přečetl. Aby bylo jasno, téměř nenávidím takové ty sportovně komerční knížky typu snadno a rychle, proto jsem pod stromeček koukal docela s hrůzou a snažil zamaskovat počáteční rozpaky. Tuším že předloni mé příbuzenstvo (naštěstí ne nejbližší rodina, ta mne zná dobře) obdarovalo jakousi Velkou knihou cyklistiky, nebo jak se to dílo jmenovalo. Velká, těžká a určitě drahá kniha na křídovém papíře a uvnitř průzračné prd a bla bla bla na mnoha tlustých stránkách. Od všeho trochu, dohromady nic.

Proto mám radost, že obě darované běhací knížky jsou docela dobré, a to navíc každá úplně jinak. První z nich je knížka Běh pro zdraví od Herbera Steffnyho a Ulricha Pramana. Jeden z autorů je bývalý skvělý běžec, druhý je redaktor a k běhání se dostával pomalu (ale teď má maraton za 3:20!). Knížka je dobrá, žádné snadno a rychle. Soustředí se od začátku na to, co je podstatné, a to radost z běhu. Z nikoho nedělá tragéda, ani z nikoho nedělá hned eliťáka. Je dost jednoduchá na to, aby ji pochopil každý a současně dost obsažná na to, aby měla co říci i člověku, který už třeba nějakou dobu běhá. Od pocitů běžce a radosti z běhání provádí knížka čtenáře přes vybavení pro běh, techniku, trochu fyziologie, stretchingu a výživy až po tréninkový plán a systematický trénink vůbec (dokonce je vložena i brožurka s tréninkovým plánem, trošku laciné, ale budiž...). Maratonu je věnována samostatná část a myslím, že je tato sportovní meta popsána rozumně. Pokud to vztáhnu na sebe, je evidentní, že běžet maraton po půl roce není zrovna moc chytré, ale co já s tím už nadělám ;) Vůbec - je vidět, že autoři vědí o čem mluví a hlavně že to umí profesionálně a ve správné míře podat. Suma sumárum, knížka mne mile překvapila, a to si myslím mám na knížky tohoto typu poměrně přísná měřítka. Malá vsuvka: Herbert Steffny začal někdy před lety trénovat německého ministra zahraničí Joschku Fischera, který si tehdy prožíval svou životní krizi a když ho údajně probudily jednou v noci bolesti na prsou, dostal panický strach a začal se o sebe starat. Neboli běhat. Zhubnul 35kg a později dal ve svých padesáti letech maraton za 3:41. Co z toho vyplývá. Fischer není tragéd, alespoň ten běhací, jeho politické názory raději nehodnotím ;)

Druhá a úplně jiná je knížka Běhám od Marie Hanákové, seniorské atletické mistryně světa, která tuto svou knížku napsala ve svých osmdesáti dvou letech. Marie Hanáková běhala aktivně až do svých 74 let, kdy ji na ulici srazilo auto a díky těžkým zraněním s následky bohužel již běhat nemůže. Je zajímavé a současně obdivuhodné, že Marie Hanáková začala se sportem až po své šedesátce a přesto stihla s neuvěřitelným entusiasmem procestovat kus světa a získat úctyhodné vavříny. Knížka je napsána sice trošku archaickým stylem (kdo z nás ale napíše tak hezkou knížku v osmdesáti, dožijeme-li se toho vůbec!), ale o to více z ní vyzařuje velká láska k běhání a vlastně k životu vůbec. Poučné a hezké čtení, k paní Hanákové mám úctu.