Kolo versus běh II aneb je běh nuda?

Dlouhé běhy jsou výrazně nudnější než delší vyjížďka na kole. Toto téma mne napadlo, když jsem v neděli běžel poprvé hodinu a tři čtvrtě. Opravdu, posledních pět kilometrů jsem se už hodně nudil (pokud odhlédnu od toho, že jsem běžel jak skutečný tragéd), navíc jsem měl v hlavě tendence si říkat "ještě pět, ještě čtyři..." a tak dále, což fakt nemám rád a na kole jsem se to odnaučil. Nevěští to totiž nic dobrého - člověk si tím jen přiznává, že ho ona aktivita nebaví.

Zajímavé, dokud běhám desítky, tyto úvahy se v hlavě vůbec nevyskytují. Možná je to tím, že u desítky se - většinou - cítím jakž takž dobře, ten delší běh mi přece jen dává víc zabrat a trochu se ho podvědomě bojím. U kola je to jiné, delší vyjížďka na kole znamená tři hodiny a i výrazně více, přesto se člověk nenudí. Možná je to tím, že přece jen jsem už něco málo najel a je to vlastně nefér srovnání. Možná je to také tím, že na kole je většinou pořád se na co koukat, jsou tam kopce, sjezdy atd.... Fakt nevím. No nicméně psychologickou bariéru běhací nudy jsem zatím neprolomil z představy, že budu mít z delších běhů stres z nudy, nejsem zrovna v pohodě, protože trénink na maraton je (asi) zjevně právě o těch dlouhých bězích... Máte s tím někdo nějakou zkušenost jak se takovéto nudě bránit?

Dlouhý trénink v běhu zabere míň času než dlouhý trénink na kole. To mne napadlo právě teď, takže abych nebyl k běhu nespravedlivý: Chce-li člověk vyrazit na dlouhý běhací trénink, spotřebuje tím dvě hodiny (alespoň všichni běhací guru říkají, že běhat více než dvě hodiny nemá moc smysl). Dlouhý trénink na kole jsou tři, ale spíš čtyři a více hodin. Co to dokáže udělat s rodinným víkendovým časovým rozpočtem je nabíledni ;)