Ranní běhání

Nezbývá mi než se přinutit taky běhat ráno. Je to o to horší, že nejsem ranní ptáče. Dnes jsem vstával v šest, vyběhl na pětikilometrový běh tak, abych ještě stíhal odvést potomka do školy a odjel na rozumnou dobu do práce. Zajímavá zkušenost. Když se člověk přinutí vstát a překonat první mentální krizi a vůbec vyběhnout, neběží se špatně. I když - sledoval jsem tepovku a ta permanentně byla skoro o deset nižší než obvykle, i když jsem byl odpočinutý. Jako by srdce nechápalo, že po něm ráno něco vůbec chci...