Poprvé přes hodinu

Nic mě nebolelo a měl jsem tři dny běhací pauzy, proto jsem si dnes v neděli dal delší běh. Fakt je, že tehle týden jsem se moc nevyznamenal. Úterní ranní běh, ve středu pravidelný spinning a další, byť delší, běh až dnes. Prostě čtvrtek a pátek jsem obětoval od nevidím do nevidím práci a včera jsem toho měl tak dost, že jsem odpoledne upadl do spánku blízkého bezvědomí a z běhání nakonec nebylo nic. Hm, tak takhle by to ale do budoucna nešlo. Na maraton to je zoufale málo.
Takže, dneska to bylo chloupek přes hodinu a (asi) chloupek přes desítku. Odjel jsem do blízkého lesa kde se perfektně běhá, vyrazil a říkal si, že bych přece jen hodinu mohl zkusit. A vida, docela to šlo. Po půlhodině mě začaly sice bolet záda, aby mě po deseti minutách daly pokoj, nicméně ke konci běhu začal bolet lýtkový sval (no, spíš cosi mezi lýtkovým svalem a achilovkou), takže to úplně bez problémů nebylo. Teď mám trošku problém sejít schody a pajdám, ale to je v pohodě, neboť se téměř jistě jedná o trošku natažený sval, což je proti zkušenosti s koleny úplná procházka růžovým sadem. Je to ale stejně dobrý pocit, běžet přes hodinu, doufám, že teď to bude často ;)
S tím pobolíváním všeho možného mne tak napadá - asi to přece bude chtít se starat trochu lépe o své tělo a věnovat přiměřený čas stretchingu. Z kola jsem zvyklý, ale je to jen takové šup šup po vyjížďce a u běhání to zjevně nebude stačit. Vrátím se k jedné knížce od stretchingového guru Boba Andersona, kterou jsem si kdysi koupil a kterou mohu jen doporučit. Nastuduju stretching pro běh a pak je to jen o vůli...