středa, února 02, 2005

Tak znovu ze začátku... aneb běhací shrnutí za leden

Dbaje vašich rad jsem nestrkal zapálený sirky zpátky do krabičky a vyběhl (jen) na šestikilometrový běh dnes časně ráno. Šlo to blbě, protože napadl sníh, který následně umrzl a jak jsem zjistil, v lese se moc běhat nedá. Takže jsem běhal po lesní asfaltce a fakt to moc nešlo, klouzalo to po umrzlých hrudkách ledu. To ale nevadí, protože mne už vůbec nebolí noha! Navíc mám pocit, že jsem si zvykl na nové New Balance 806 rychleji, než jsem čekal, a že se v nich opravdu po asfaltu dá relativně bez újmy běžet...

Co říci k lednu. Jak už jsem psal, nesplnil jsem svůj (blbě stanovený) cíl z hlediska počtu uběhnutých kilometrů (naběhal jsem jen o maličko více než minulý měsíc), ale uběhl jsem půlmaraton. Takže tak půl napůl. Pozitivní je, že jsem začal běhat delší běhy, za leden dvě sedmnáctky, jednu třináctku a jeden půlmaraton. Taky jsem se naučil běžeckou abecedu, ale zatím jsem ji nemohl zkoušet z níže uvedeného důvodu.

Horší je, že hned první sedmnáctka druhého ledna ve mne vyvolala neznámé zranění lýtka a jeho následné opravdu dost velké opuchání, které se se mnou táhlo celý leden a až důrazná pauza mne toho (snad, ťuk ťuk na dřevo) pomalu zbavuje... Vůbec jsem se naučil, že běhání je oproti kolu opravdu alchymie s tělem. Pokud vyloučím fatální pády, na kole se zruším, druhý den vstanu a maximálně co se mi stane je, že to nejede. Nebo se přetrénuju a jezdit to přestane na dobu x. Žádné zranění. U běhu to je úplně jinak. Tam zatím má psychika a obecně "chtění" běhat zatím značně předbíhá možnosti těla a pokud to člověk přežene, tak se opravdu zmrzačí, resp. se minimálně vyřídí na docela dlouhou dobu. Toť hlavní poučení. Každopádně ale moje nervozita roste, dobře vím, že to chce objemy. Musím ale opratrně, opatrně, opartně.

Jako vsuvku bych poznamenal, že velmi pravděpodobným viníkem mého zranění je zde mnohokrát zmiňovaný kaňour, který mne hned druhého při sedmnáctce vyštval na mnoho kilometrů na silnici a tam jsem si své zranění dle mého způsobil... Hajzl jeden.

Pojďme tedy k poučením na leden.
  • Bacha na zranění.
  • Poslouchat své tělo! Masírovat, protahovat.
  • Emspoma hojivá je dobrá!
  • Kostivalová mast je dobrá!
  • Půlmaraton je vzdálenost, která se dá docela v klidu uběhnout ;)
  • I ve střední Evropě je divá lesní zvěř...
Cíle na únor. Buďme konzervativní. Budu opatrný, ale musím spět k objemům. Určitě bych měl dát dva půlmaratony. Dle vašich rad si nebudu dávat striktně jako cíl pouhou celkovou vzdálenost, ale měl bych se určitě dostat ke sto padesáti. ... jo, a pokud bude vše ok, začnu zkoušet běžeckou abecedu ;)

1 Comments:

At 7:02 odp., Anonymous Anonymní said...

nimrodi pouceni: Kanour je veskrze plache zvire. Obcas je trosku zvedavy, ale neznam ze by sam od sebe pronasledoval ci utocil na bezce (s vyjimkou ochrany mladych coz v zime nepripada v uvahu). Tak to jen abychom tve oblibene tema nejak zakoncili...ps. kdyby se rozhodl te pronasledovat, fakt bys mu neutek. ani kdyby sis pochroumal obe nohy.

 

Okomentovat

<< Home