Pár deštivých úvah

Venku leje a leje a já se ráno vzhledem k včerejší dost dlouhé večerní návštěvě nemohl vyhrabat z postele. Prostě jsem ráno běhat nešel, zkusím to navečer.

Teď je zrovna to počasí, kdy se moc skvěle běhat nedá. V mém oblíbeném lese leží vrstva sněhovodoledu, absolutně neběhatelná, a to i po lesních asfaltkách. (Včera mi to volal Aleš, byli běhat s maratoncem Láďou a je to o nohy, trénikový efekt blížící se nule.) Tento týden jsem opatrně věnoval běhání po našem maloměstě, úterý a včera pětka po asfaltu a trochu kostkách, ve středu spinning. Na základě rad kolegy MITS (také si říká ve svém blogu Running Shadow, neboli Běžící stín) hodlám běhat co nejčastěji a nehodlám běhat za každou cenu dlouhé tratě, protože nožka mne již dostatečně vyškolila.

Jenže - vzhledem k blížícímu se květnovému maratonu teď už musím začít myslet na opravdu strukturovaný trénink. Včera jsem dostal email od Michala, který rádí dva linky. Jeden v Running Times, druhý podle PIM a maratonských novin. Já sám jsem si také prošel několik tréninků pro maratonce začátečníky, převážně na známých adresách (na pravé straně této obrazovky). Abych se přiznal, mám trochu strach z objemů. Vůle by byla, fyzička snad jakž takž taky, ale bojím se, že se zase podělá něco na mém těle. Teď navíc na mne padá depka z toho počasí. Ne snad že bych byl bábovka a nemohl běhat v humusu (koneckonců o tom jsem už psal zde), ale dát řekněme dvacítku po asfaltu a kostkách se mi v této chvíli nezdá jako nejchytřejší nápad. Teď zrovna jsem v mentálním rozpoložení, že ten maraton nezvládnu. Nicméně doufám, že s blížícím se jarem tento pocit bude ustupovat do pozadí.... ;)

Dobře už vím, že běhat teprve od října, s nulovou běžeckou historií a chtít v sedmatřiceti uběhnout maraton, je kravina. Měl bych běhat rok, dva nebo tři a pak do toho jít, ale to by nebylo ono. Já se prostě rozhodl, tak teď jsem zakouslej jak pitbul. Depka nedepka.