Polámal se mravenec II.

... No, je to horší, než jsem si myslel. To je zajímavé, člověk si vždycky myslí, že když na něj sedne viróza, tak je z toho za dva tři dny venku a ono je to vždy minimálně těch sedm, koneckonců jak praví lidová moudrost o léčené a neléčené rýmě. Já to tentokrát zatím přežívám bez nenáviděné rýmy, otázka ovšem je, zda-li je to dobře. Viróza se u mne projevuje suchým dráždivým kašlem, což není zejména v noci nic moc. Navíc zkušenost praví, že to trvá dost dlouho... Na druhou stranu moje stejná zkušenost praví, že od určitého okamžiku mne kašel pomaličku stejnou (pomalou) rychlostí opustí, ať trénuju či netrénuju.

Ve skrytu duše jsem ještě v neděli doufal, že dnes bude ten den, kdy se poprvé půjdu proběhnout. Ani náhodou. Mráz a kašel není ta správná kombinace, prostě rozum (protentokrát) zvítězil. Ale teplotu jsem neměl, klidová tepovka v pohodě, tak brzo bude dost flákání. Reálně to vidím tak, že si v pátek k jéžišku nadělím první proběhnutí...

Bohužel to znamená, že musím přeplánovat prosinec. Prostě jsem zbaběle vzdal cíl 120km za měsíc, uvidím, co zvládnu (kruci, a to to vypadalo tak nadějně první půlku měsíce). Navíc po svátcích odjíždíme do jizerek a budu běhat co sníh dovolí, nebo zvolím běžky... To ovšem neznamená, že leden bude jednoduchý. Abych byl na relativně správné cestě ke květnovému maratonu, leden vidím na 150km, od února pak 200km. To jsem zvědav, jak to budu snášet ;)

Abych se přiznal, docela mne překvapilo, kolik má tento blog čtenářů... Všem vám děkuji za přízeň a za milé maily. Užijte si vánoce!