Jízda na ledu a neumění odpočívat

Tenhle týden jsem měl v úmyslu po náročnějším listopadovém finiši spíš odpočívat, abych nabral sílu do nových tréninkových dávek. Jak bych to řekl - moc sportovní moudrosti jsem neprokázal. Sice jsem v pondělí a v úterý rádoby odpočíval, dokonce si skočil na masáž nožek, ale to bylo všechno. Ve středu jsem měl absolvovat pravidelný večerní spinning jako první sportovní aktivitu tento týden, ale ráno jsem se probudil nepochopitelně o hodinu dříve a co hůř - chtělo se mi jít běhat. Vyrazil jsem tedy na ranní pětku a napadla mne ta největší kravina - že si ji zaběhnu trochu rychleji. Nejen že mi to po ránu moc nešlo, ale hlavně jsem se ke svému překvapení i na takhle krátké trati unavil, večerní spinning pak nestál za nic, protrpěl jsem ho v nízkých tepových frekvencích, prostě bída.

Ve čtvrtek jsem se tedy logicky cítil blbě a unaven. Na běhání se vykašlal a zkusil to až v pátek po ránu. Dal jsem desítku a nepočítaje první ufuněné kilometry (docela do kopce), tak se mi zejména v druhé půlce běželo dobře, tepovka přiměřeně nahoře a dech klidný. Zkusil jsem tedy na kilometrových úsecích zrychlovat, neboli si pohrávat s rychlostí (fartlek). Rychlost je v mém případě samozřejmě relativní pojem - kilometrové úseky byly zhruba kolem pěti minut ;) Každopádně pocity dobré.

Víkend jsme strávili v jizerkách, přičemž v sobotu byl trénink z nějtěžších - tahali jsme dvě tuny dřeva do kopce na chalupu, navíc mi spadla bedna s dřívím těsně vedle achilovky (klika, málem bylo po maratonské přípravě ;) Odřeniny mám naštěstí až nad lemem bot, ve kterých běhám, takže se to dá vydržet. Ach ta manuální práce ;/

V sobotu odpoledne mi to nedalo, vyběhl jsem alespoň na svou odpolední sedmičku na Královku. Nic moc, sněhu jen trochu, ale hlavně je silnice plná ledu, takže si nepřipadám jako běžec nebo chodec, ale spíš jako postřelená kachna křížená se žábou. V neděli jsem vyrazil na trochu delší běh, proběhl skrz Bedřichov a snažil se vyběhnout od Bedřichova na Královku zezadu. To chvílemi opravdu nešlo, jednak je to do poměrně strmého kopce, což by snad překážka nebyla, ale ten kopec byl pokryt jednolitou vrstvou ledu zvícího tlustého skla a to bylo o kotníky. Tudíž se bez mučení přiznávám, že jsem prostě nejaké kousky musel jít, abych se nezmrzačil... Nakonec to bylo deset kilometrů, ale v poctivém profilu s převýšením dost přes dvě stě metrů... a z nemalé části na ledu.

Výsledek tohoto týdne je únava zhruba stejná jako minulou neděli (vzhledem k dnešnímu datu mne nebolí nohy jako svině, ale jako čert), a to tedy v plánu jaksi nebylo. Na druhou stranu už vím, že příští víkend nebude z běhání nic, priorita je odjezd na každoroční pálení slivovice na Valašsko. Takže uvidím, co stihnu přes týden, snad zrovna tento by se mohl stát tím trochu odpočinkovým... ;)