... listopad utekl jako voda

Shrnutí za listopad jsem klidně mohl napsat už v neděli dvacátého osmého, protože jsem si naplánoval plus mínus třídenní běhací pauzičku (nepočítám zítřejší spinning). Při vší skromnosti si ji snad zasloužím, dávky zvyšuji docela nepřetržitě už čtvrtý týden. Po sobotní čtrnáctce jsem ještě v neděli dal lehce sedmičku po lese a překvapivě to nebyla taková tragédie, přestože toho mám docela dost. Naštěstí se únava projevuje jen tím, že mne (docela příjemně) bolí nohy, žádné trable s koleny (teda skoro ;), žádné ostřejší bolesti, prostě příjemná, byť úporná, únavička. Je třeba dát tělu nějaký čas na odpočinek, jinými slovy mu dát šanci na superkompenzaci. ;)

Běhal jsem běhal a naběhal za listopad 105km, takže jsem si splnil takový minicíl, který se mi zhruba od půlky měsíce převaloval v hlavě - stovka za měsíc. Původně jsem si na konci října dal závazek, že uběhnu v kuse alespoň dvanáct kilometrů bez nějakých šílených následků. To se mi splnit povedlo, uběhl jsem skoro patnáct a je to hned veselejší.

V listopadu jsem se naučil běhat brzo ráno, zjistil jsem, že běhat se dá jak na sněhu, tak v děsivém studeném slejváku. Poprvé ve svém životě aerobního tragéda jsem běžel přes hodinu a postupně se propracoval k tomu, že desítky se staly relativně normální tréninkovou jednotkou bez katastrofických následků, přičemž jsem si zkusil zaběhnout i něco přes čtrnáct kilometrů a neumřel u toho.

Nicméně trápí mne pár věcí. Zjistil jsem, že zhruba sedm měsíců je pro absolutního běhacího začátečníka jako příprava na maraton fakt málo (není to žádný objev, pár zkušených běžců mi již řeklo, že jsem magor). Již teď je mi jasné, že nemůžu natrénovat tolik, abych maraton zaběhl v relativním klidu. Je třeba se tedy psychicky připravit na to, že to bude boj o přežití a o nezmrzačení se. Další věc, která mi dělá starosti, je rychlost. Abych se nezmrzačil, nechci ji ještě trénovat, logicky dávám přednost objemu. Niméně pět a půl minuty na kilometr, což cca odpovídá čtyřem hodinám na maraton, se mi pořád zdá jako docela fofr... Jo - a taky flákám pořád ještě protahování, přestože jsem si svatosvatě slíbil, že nebudu blbej a že si na stretching vyhradím čas. Jsem blbej, nevyhradil, zatím.

Cíle na prosinec si stanovím jednoduše. Zkusím běhat tak, abych zvládnul řekněme jednou sedmnáctku a naběhal aspoň sto dvacet kilometrů. Sto dvacet ovšem nemusí být žádná sranda, protože přes svátky asi budeme v jizerkách a tam to záleží na množství sněhu. Poprvé si přeju (a teď mne dost běžkařů prokleje), aby bylo míň sněhu a dalo se běhat.... To jsem teda dopadl, vždycky jsem se na běžky těšil a teď fóbie zvaná maraton nemilosrdně odstraňuje z mozku vše, co jí stojí v cestě... :)) (Jediný kolo jí hodlám na jaře vnucovat, přes to nejede vlak...)

Takže ještě obligátní poučení za listopad:

• Ibalgin nefunguje jen na bolavá kolena, ale i na zuby (to jsem se ještě tady "nechlubil", že jsem proběhal cca 14 dní s bolavými zuby - díky své vlastní blbosti)
• běhátko od Polaru funguje skvěle a je to vskutku motivační nástroj (zejména v případě sledování vzdálenosti a tempa na kilometr)
• ráno se dá běhat, ale je to drsný
• i aerobní tragéd vydrží běžet přes hodinu
• neexistuje špatné nebo dobré počasí, je to věc vnímání optikou naší nálady ;)