Běhátko a desítky

Tehle týden jsem už relativně v pohodě dal dvě desítky a z toho mám docela přirozeně radost. Uběhnout deset kilometrů bylo pro mne ještě nedávno něco, co jsem si při nejlepší vůli prostě nedokázal představit.

Středeční lesní desítka šla po dvou dnech odpočinku výborně, dokonce jsem poslední tři kilomentry zkusil trochu zrychlovat. Ve čtvrtek jsem si dal pauzu, v pátek večer vyrazil na obvyklý městký čtyřkilometrový okruh a v sobotu ráno mi trochu plány překazil sníh, který stihnul napadnout v docela hojném množství. Zkusil jsem tedy dát svoji lesní desítku ve sněhu, šlo to sice trochu víc ztuha, ale šlo. Dnes v neděli jsem si původně myslel, že ještě něco oběhnu, ale včerejší sníh vykonal své. Ráno jsem se probudil s nohama jako z olova (ani tolik to nebyla typická ostrá bolest svalů, jako jejich "olověnost") a navíc začalo popichovat levé koleno. Fóbie z bolesti kolen ještě není zapomenuta, proto jsem udělal racionální rozhodnutí a na běhání se vykašlal.

Přes týden jsem konverzoval s Beetem, který má svůj hezký běhací blog, běhá výkony, o kterých se mi může jen zdát a který mi sdělil, že "osmdesát kilometrů se mu zdá na první běhací měsíc dost". No, já mám naopak strach, že to je málo a že se takhle k maratonu nemůžu dohrabat. Na druhou stranu ale nechci udělat tu kravinu, že to přeženu a že budu muset vysadit. Tehle týden jsem sice přežil běhání s bolavým zubem, ale s kolenem by to fakt nešlo ;)

Již docela dlouho jsem příznivcem měřičů tepové frekvence Polar, používám je už léta a začátek běhání jsem využil k tomu, že jsem si pořídil model, který umí dle mého neuvěřitelné, a to měřit rychlost běhu, tempo na kilometr a logicky i vzdálenost (kromě toho, že bezdrátově funguje jako cyklokompjůtr s čidly rychlosti a kadence šlapání, které mám z minulého Polaru na kole). V pátek a v sobotu jsem běhátko zkoušel a funguje neuvěřitelně... jen to tempo, které ukazuje, mne posouvá do poněkud panického módu ;)