Fňukací blog

... opravdu bych nechtěl, aby to vypadalo, že pořád fňukám. Přiznám se ale, že ty choroby mi už docela lezou na nervy. Před dovolenou rýma, dovolenou jsem proběhal s pomalu ustávajícím frkáním a šup - už je tady něco zas. Včera jsem ještě ráno byl v klidu běhat, přes den mne začalo pálit trochu v krku a večer už mne pálila ta trubice nebo co to je tak, že jsem myslel, že se zblázním. Dnes už mne nebolí nic, akorát nepromluvím ani slovo, neb ta bestie dlí momentálně na hlasivkách. Už to znám, vyvine se z toho takový ten nepříjemný suchý dráždivý kašel, ale s tím se s trochou snahy dá běhat, jen člověk nesmí pít studený... Každopádně to znamená, že alespoň čvrteční běh prostě musím vypustit. Ale - náladu si kazit nenechám, jaro prostě přijde!

Jak píšu, včera jsem byl ještě ráno v klidu běhat... no v klidu... původně jsem to psát nechtěl, je to poněkud animální zážitek, ale nedá mi to. Běžel jsem necelou desítku po zasněženém lesním asfaltu, ze začátku to nestálo za nic, posléze se mi běželo docela fajn... A zničehonic, když si tak říkám, že to není zas tak hrozný a že se běží docela dobře... křeč v břiše. Rázem se mi promítla strava z minulého večera. Příjemná večeře, bohužel následovaná mým prokletím. Neustál jsem to psychicky, vůle šla do kytek a sežral jsem celou jednu stogramovou fialovou krávu, s oříšky. A právě ta se začala hlásit o slovo, a to dost vehementně. Nejdřív jsem si řekl, že se to přece musí dát vydržet k autu, ale příjemný pocit z běhu byl logicky ten tam... No, zkrátím to. Nakonec jsem byl rád, že s sebou nosím v běhací bundě papírové kapesníčky a že ona kanárkově žlutá bunda byla zárukou, že si mne myslivec za pařezem snad nesplete se zvěří ... ;) Krásné poučení: chci-li běhat, tak musím přemýšlet co jím. Pokud neustojím své žrací pudy, následuje trest. A to pomíjím, že před maratonem chci jít ještě tak o čtyři kila dolů. Takže - žádný fialový krávy!