Půlmaraton!

... a je to tam. Po úterní desítce a středečním spinningu jsem si dal ve čtvrtek pauzu, dnes sebral všechnu odvahu a vyrazil do lesa zkusit půlmaraton. Nebylo až tak jednoduché. Zatímco takovou dobu bylo krásně, teď už se to říct nedá. Vichr, liják, sněžení a to celé s přestávkami dokola. Přišel jsem domů dřív z práce a ven se mi teda vůbec nechtělo, nikde nikdo, fakt depresivní počasí. Nicméně jsem se přemohl, vybavil se energetickou tyčinkou, malou flaškou s pitím a vyrazil.

Hned tak na čtvrtém kilometru jsem myslel, že to zabalím. Fest mne zase chytlo tradičně levé lýtko a už z toho začínám podezřívat Adidasky. V úterý jsem běžel v těch nových NB806 a docela to šlo, a to jsem běžel o poznání rychleji. Dnes jsem obul Adidasky - nechtěl jsem riskovat takovou dálku v nových botkách - a hned tohle. A to jsem si fakt dával bacha, žádný kalup, rozcvičení a tak.

Nějak jsem tu první krizi kdy lýtko skoro šlo do křečí mentálně zvládnul, bleskově se protáhnul o strom a napůl pajdajíc pokračoval. Opravdu pomalu, trochu se to uklidnilo, bolest se stala snesitelnou, ale o nějakém odrazu z levé nohy nemohla být ani řeč.

Běhal jsem svůj lesní čtyřkilometrový okruh, kde jsem si pohodil flašku s pitím. K tomu okruhu se musí přiběhnout dva a půl kilometrovou cestou, takže to vycházelo přesně na čtyři okruhy. Tři už jsem běžel v neděli, čtyři ještě ne. S bolavou nohou nic moc, navíc tu a tam ležel sníh, klouzalo to.

Zkrátím to, půlmaraton jsem odpajdal za těsně nad dvě deset, tepovka naprosto v klidu (jak by ne při tyhle rychlosti), ale asi bych měl být spokojen, vždyť v říjnu pro mne byly i tři kilometry ještě obrovská vzdálenost... Docela dobrodružný byl návrat, protože už byla tma. Sice jsem měl čelovku, ale přístupová cesta na rozdíl od okruhu není štěrková, ale klasická lesní s kořeny, takže jsem fakt netušil kam běžím a hlavně to bylo o kotníky... Teď zase sedím doma a únava překvapivě není nijak tragická, ono je asi opravdu fajn při běhu nad hodinu a půl něco sníst a vypít... Svaly pochopitelně bolí, ale není to nic hrozného. Je to taková příjemná "únavová" bolest, ovšem kromě zmíněného levého lýtka, které bolí opravdu dost, ze schodů to levou nohou fakt nejde ;) Zkusil jsem rozmasírovávát, trošku to zabralo, ale zas taková sláva to není.

Je to divný, asi bych měl mít radost, že jsem uběhl půlmaraton (to jsem si ještě před pár měsíci fakt ani ve snu nedokázal představit...), ale nemám. To je chyba. Začínám bejt nějakej takříkajíc urputnej, pořád chci běhat dále a rychleji ... a ono by to snad i šlo, kdyby nožka nezlobila... Budu se nad tím muset zamyslet ;)