Dancing in the rain

Název tohoto zápisku je třeba brát opravdu s velkou rezervou. V žádném případě se nejedná o ten ladný pohyb, pokud jste si snad někdo vybavil onen klip nebo film.

Nejsem vůbec ok. Únava neustoupila, dnes jsem zase po obědě usnul, bez valného výsledku. Nachvál jsem si půjčil tonometr a výsledek krevního tlaku 80/50 může být sice pro někoho trpícího vysokým tlakem úžasný, nikoli však pro mne. Cítím se jak mrtvola poháněná větrem. Přesto jsem se přinutil a vyrazil do lesa a nechtěl jsem dát víc než 10km, protože jsem byl vůbec rád, že jsem našel sílu k tomu, abych otevřel dveře u auta... ;) Musím tuhle prapodivnou únavu, která určitě nemůže být od běhání, nějak odehnat. Vyrazil jsem a během tří kilometrů se trochu ochladilo a začala bouřka s deštěm. O mě je dostatečně známo, že jsem deštivý typ. Nemám rád vedro, zato v dešti se cítím jako doma.

A taky že jo. Neběželo se mi nějak skvěle, tepovka nelezla vůbec nahoru (průměr za celých 10km směšných 148) a nohy nebyly běžeckými nohami, ale betonovými sloupy, které jsem vláčel s sebou... Přesto mi v lese plném té úžasné páry a vůně bylo dobře. Všude kolem mne ta sytě zelená barva, padající voda, ale to mi vůbec nevadilo přestože jsem na sobě měl jen trenky a tričko. Tělo bylo dostatečně zahřáté a 16 stupňů a docela teplý déšť není nic nesnesitelného, naopak. Docela mne překvapilo, že ani tempo nebylo tragické. Desítka byla za 57 minut, a to je na mne docela svižné tréninkové tempíčko. Co mi dělá trochu starost jsou ty "betonové nohy" a hlavně přirozená bolest v lýtkách se trošku stěhuje k holením, a na to si hodlám dát opravdu pozor. Takže suma sumárum tehle víkend nic moc, ale věšet se kvůli tomu nebudu, ono to (snad) naskočí. Jen mne trochu trápí, že tehle týden jsem chloupek pod padesátkou, a to je dost málo.

prasátko: váží furt stejně, zasloužilo by jít na porážku...