středa, března 30, 2005

Trochu toho tempa...

Velikonoční pondělí navečer (už je díky změně času dlouho vidět, třikrát hurá!) jsme se vrátili z jizerek a já vyrazil s maratoncem Alešem do známého lesa, který je konečně a definitivně bez sněhu. První část běhu byla čiré utrpení, pravděpodobně z toho důvodu, že jsem si třičtvrtěhodinu před během dal jogurt, který tělo prostě nestrávilo. Tepovka 140, funění, supění, spíš chůze než běh, zkrátka hrůza. Chudák Aleš, ten nevěděl, jestli má běžet pozadu, nebo po hlavě a odstrkovat se ušima, aby se vůbec nějak zabavil.

Po půlhodince běhu už to bylo o chloupek lepší a Aleš přišel s návrhem na běžeckou abecedu, což byl bezva nápad, protože se k ní už postupně vracím. Po jejím absolvování jakoby jogurt už našel svou cestu pryč ze žaludku a mně se začlo zničehonic běžet výrazně lépe. Jak trefně později poznamena Aleš: "to už je běh". K mému údivu (pravda, sice trochu maličko z kopce) jsme dali dva kilometry chlup nad pět minut, další pak taky šly kousek pod šest minut, což je na mne vzhledem k terénu docela svižné tempo. Oběhli jsme něco přes desítku a já se překvapivě cítil dobře...

Včera jsem si dal pauzu. Nakonec mě přece jen po běžecké abecedě bolel celý člověk (ale docela příjemně) a vůbec na mne sedla únava. Dokonce si myslím, že na to ani běh neměl takový vliv, to byl asi ten pracovní náraz po svátcích...

Dnes jsem dal asfaltovou desítku. První trojku opatrně, rozbíhal jsem se jak starý špatně namazaný stroj. Po pětce jsem byl už dostatečně zahřátý, a tak jsem si mimořádně opatrně, ale přece jen dal rychlejší šestý, osmý a část desátého kilometru. Tempo tak přibližně 5:15. Docela to šlo, žádné mrákotné stavy po doběhnutí, pouze přirozená únava a příjemná bolest svalů... To je dobře.

Ještě ohledně běhacích dávek. Minulý týden to bylo něco přes čtyřicet (ale přes 600m převýšení), tenhle týden už chci jít na padesát a tak bych to chtěl minimálně ponechat až do dne D. Uvidíme, jestli se zas něco nepodělá. Nesmí.

prasátko: 79,8kg. Tady je ten problém. Přes velikonoce jsem nejedl jako prasátko, ale jak pořádná vypasená nenažraná svině. Tak tudy ne.

7 Comments:

At 8:39 dop., Anonymous Anonymní said...

Tak jsem doufal, že v sobotu taky poběžíte pražský 1/2maraton, ale vypadá to, že asi bude v klidu trénovat až do plného maratonu...
Tak ať Vám vydrží radost z běhání a kdyžtak přijďte v sobotu fandit :-)

Pubi

 
At 9:53 dop., Anonymous Anonymní said...

Trenér nám klade na srdce: před během nikdy nejíst mléčné výrobky! Doplňující otázka: Tvůj jogurt obsahoval tuk? Záleží na druhu jogurtu.
Nejsem odborník na fyziologii, tak zkusím velmi zhruba glosovat, co dělá tělo běžce s tukem z mléčného výrobku v žaludku. Žaludek kvůli mléčnému výrobku nastartuje zpracování tuků, současně se rozběhnou svaly a ty si žádají výrobu energie spalováním cukrů. Tyto dva procesy si "chemicky odporují" a nemohou účinně běžet současně. Po 30 min, kdy i svaly přejdou na spalování tuků, se náhle všechno srovná. Prvních 30 min trvala ta krize?
Rosťa

 
At 10:52 dop., Blogger mesens said...

Tak to je jasný, měl jsem tučný jogurt, dokonce tu mléčnou rýži nebo co... Trvalo to přesně půl hodiny a pak jako když utne. Pochopil jsem, že běhání je na tohle strašně citlivý, na kole to je pohoda, protože většinou jedeš dlouho a rozjíždíš se postupně... To jsem ale vůl... Nemáš prosím nějakou radu ohledně toho jídla? Typická situace: jsem hladovej jak vlk a za půl hodiny nebo hodinu mám jít běhat. Čím ten hlad zahnat? Dík! M.

 
At 12:47 odp., Anonymous Anonymní said...

Co se to ke mně dostalo do Moskvy za "novosti"? Vy si zítra nezkusíte 1/2 maraton? To je přece škoda, ta atmosféra je skvělá a je tam příležitost "přičuchnout" si k tomu, jak to pak bude na velkém maratonu a přitom si zvolit svoje tempo. Asi už je pozdě na přemlouvání. Tady už mráz ustupuje a objevil jsem mini park na ranní klusání. Takže paráda. Vlasta

 
At 1:15 odp., Anonymous Anonymní said...

Na kole máš hlavně výhodu, že žaludek je ve větším klidu než při běhání, tolik sebou nehází:-)
Nemělo by to být nic, co příliš zaměstná střeva (tedy ani třeba musli), nebo co nadýmá (zelenina).
Já osobně si dávám banán. Je lehce stravitelný a je to i dobrý trénink na maraton, kde většinou jsou k občerstvení právě banány.
Znám bežce, co si hodinu před během dají rohlík s medem, někdo i bábovku.

 
At 2:10 odp., Anonymous Anonymní said...

No,podle mých zkušeností někdy i záleží na celkové pohodě toho kterého běhu..Někdy běhám i docela brzy po jídle a necítím nic,jindy cítím sebemenší maličkost.Je samozřejmě lepší před během jíst minimálně,ale někdy se mi také nezadaří :-)

 
At 11:09 dop., Blogger Running Shadow said...

Jak pravi moudre prislovi: "Hlad je prevlecena zizen!!!" ... bohuzel je to velmi casto pravda. Existuji na to uz i vedecke studie, ze clovek spatne posloucha pocity zizne, misto toho je jedinou obranou tela pocit hladu. Na ten clovek reaguje a vetsinou kazde jidlo obsahuje i mnoho tekutin. Obecne beham jen zridkakdy v dobe po jidle, at uz jakemkoliv, ale pokud si naplanuju na nekdy beh a umiram tesne pred tim hlady, tak se poradne napiju. Treba pul litru nebo litr. Zaplni to zaludek, na chvili je klid a rychle se to vstreba ... a o to ti mozna pred behem jde. ... funguje to i na vecer, kdyz dorazim z prace a silham hlady. Zacnem pripravovat veceri a z hladu zacnu vsechno "odobavat", takze nez to je hotove, jsem najeden a pak se cpu vlastne k prasknuti. Misto toho je mnohem lepsi se poradne napit, utisi to akutni hlad, ale zaludek je za chvili prazdny a pripraveny na pravou veceri.

 

Okomentovat

<< Home