Odpočívat během?

Středeční desítka s pár rychlejšími úseky mi dala docela zabrat. Ve čtvrtek jsem byl docela unaven a co víc, maličko mne pobolívalo levé koleno a jakýsi úpon zezadu kolena směrem nahoru (lékařská definice jak noha, že). Ve čtvrtek jsem přemýšlel, zda-li si mám dát úplnou pauzu, nebo se jít vyklusat. Zvítězila varianta klus, tudíž jsem si zaběhl pomalu (31:30) svou docela přesně změřenou pětku a ke svému údivu zjistil, že mé čidlo na botě dává poněkud pesimističtější data, než když bylo přimontováno na starých Adidaskách. Ve skutečnosti běhám zhuba o deset až patnáct sekund na kilometr lepší časy než jsem si myslel. To je ale milé zjištění... ;) Nicméně doteď nevím, jestli je lepší se jít na půl hodiny vyklusat, nebo se válet a odpočívat zcela pasivně. Na kole to je jasné (odpočívat = pomalu jezdit), ale u běhu to pro mne moc jasné není, chce to asi zkoušet a zkoušet.

Každopádně včera jsem vyrazil s dobrými běžci Alešem a Vláďou do lesa a nebylo to ze začátku nic moc. Vydržel jsem s nimi pět kilometrů, přes relativně pomalé tempo (asi 5:50, trochu do kopce) se mi běželo špatně, tepovka nízká (150) a zase funění, frkání a tak. Na pátém kilometru jsem chlapce opustil, aby se mi tak na sedmém kilometru zase zažehl tukový stroj (neboli dle Ondry V. dieselový motor) a já doběhl necelých 12km v docela (pro mne) svižném tempu těsně pod pět a půl minuty s relativně klidným dechem a tepovkou 160. Pak aby se člověk v tom organismu vyznal...

Dnes jsem zkusil jinou strategii odpočinku vzhledem k tomu, že mne zítra čeká dlouhý běh nad dvacet kilometrů (do maratonu sedm týdnů, už nelze jinak). Současně se dnes v Praze běžel půlmaraton a já na něm záměrně chyběl. Přece jen, i v březnu jsem byl nemocný a půlmaraton by mi nedal to, co bych asi od něj chtěl. To znamená že raději budu systematicky trénovat a zvyšovat dávky než zkoušel běžet půlmaraton nějakou jinou rychlostí něž klusem a pak se z toho čtrnáct dní léčit... ;) Zpět k dnešní odpočinkové strategii. Neběhal jsem, poprvé od 24.října (!!! to tu ještě nebylo, takovou dobu bez kola, vždy jsem jezdil celoročně) jsem vlezl na kolo a v naprostém klídku objel po lese s potomkem asi dvacet kilometrů... Uvidíme, co mírné točení nožkama přineslo co se týče odpočinku. Zítra se ukáže, přestává sranda.

prasátko: 80,3kg. Logicky: žeru-li jako prase, nemůžu hubnout!