Konečně jaro aneb běhací shrnutí za březen

Po depresivním únoru jsem si dával velký pozor, abych od března nečekal zázraky a nedostal se tak ještě do horší nálady. A vida, docela to šlo. Březen pro mne začal běháním na dovolené v zasněžených Alpách za třeskutého mrazu, aby pak pokračoval třemi běhy ve sněhu v naší domovině. Pak na mne bohužel zase sedla choroba, která znamenala výpadek a opět začínání. Nicméně snad to jaro způsobilo, že rekonvalescence tentokrát byla rychlejší a sil přibývalo každým dnem. Týden běhání po nemoci se poprvé po dlouhé době dostavil opravdu dobrý pocit, a to když jsem běhal na chalupě nahoru a dolů na Královku. Konečně. Poslední tři týdny pak už zvyšuji dávky a jarní počasí mi v tom pomáhá. Tento přelomový týden březen/duben už by to mělo dát přes padesát týdně, ale nepředbíhejme, ještě mne zítra čeká dlouhý běh...
Přes výpadek způsobený chorobou jsem za březen naběhal zhruba sto padesát kilometrů, a to je v mé krátké běhací historii poprvé, co jsem s tímto, byť malým, objemem spokojen.

Pojďme ke stručným poučením za březen:

• jaru to někdy může trvat sakra dlouho, ale přijde
• Kayana jsou opravdu špičkové běžecké boty, ale běžce nenahradí ;)
• když se nepřestanu cpát, nezhubnu!

No a cíle na duben, neboli poslední celý měsíc před maratonem... brrr, to je ale představa:

• běhat minimálně 50km týdně v rozumné struktuře, s trochou rychlosti, dostatkem odpočinku a jedním dlouhým během týdně
• hubnout! Nekecat a hubnout. Dá se to jedině omezením jídla, hlavně večer. Během člověk vydává příliš málo energie... na to, aby dostatečně ztrácel váhu.