Paradox únavy

Po čtvrteční patnáctce jsem byl docela unaven, ale spíš tak nějak celkově, než že by mé srdíčko dostalo zabrat. Koneckonců hodina a půl aerobní aktivity víceméně pod 150 tepů je pro něj něco, co by ho po zkušenostech s kolem až tak němělo vyvádět z míry. Nicméně můj podvozek nestíhá, je pomalý a snadno se unavuje.

Tohle všechno se projevilo i v pátek a v sobotu. Odjeli jsme opět do jizerek a já si v pátek chtěl dát odpočinkovou pětku. Asi jsem se spíš na to měl vykašlat, pětka byla logicky dost kopcovitá (150m převýšení) a na odpočinku mi moc nepřidala....

V sobotu jsem vstával jak zmlácen kovovou tyčí, prostě celkově unaven. Nic mne nijak zvlášť nebolelo, ale současně mne bolelo tak nějak všechno. Znáte to, únava. Myslel jsem si, že se nachytám při únavě starým trikem. Když si člověk změří klidovou tepovku a ta je znatelně vyšší, než jeho běžná klidová tepová frekvence za "odpočinutého stavu", pak je prokazatelně unaven. Tohle přesně znám z kola. Moje klidovka je asi 48, ale když toho mám dost, tak je klidovka i 55 nebo v případech fakt velké únavy i 60. V soubotu jsem se nasnídal, cítil se unaven, prostě blbě. Po snídani (to znamená ne v úplném ranním klidu) jsem si zkusmo nandal měřák a šup - jen 52. Tudíž objektivně žádná zásadní "srdečně aerobní" únava. Začal jsem se dokonce podezřívat, že únava je psychická a že to zlomím, proto jsem vyrazil na takovou normální horskou desítku, asi s 300m převýšením a očekával, že se rozběhnu. No, nic moc. Unaven sice "srdečně nejsem", ale tělu se nechce běžet. Do Bedřichova jsem už dobíhal v takovém stavu, že známý krpál na Královku jsem raději vyšel svižnou chůzí, aby se nedorazil úplně. Z Královky jsem pak víceméně už v klidu frčel zpátky, ale dvakrát příjemné pocity jako minulý týden to tedy rozhodně nebyly.... No a pak se v tom tělu má někdo vyznat... Mimochodem, nevím proč, ale vždy když už mé tělo tak nějak nechce běžet dál, vybavím si název blogu Running Shadowa "Kam až mě nohy donesou" a automatická odpověď v mé hlavě křičí své "moc daleko nééé".. ;(

Dnes padlo moudré rozhodnutí. Udělal jsem si den volna, polehávám a flákám se, uvidíme zítra na velikonoční pondělí. To už chci vyběhnout doma v nížině.

prasátko: netuším, ale vzhledem k velikonočnímu debužírování se děsím okamžiku vystoupení na váhu...