pondělí, dubna 11, 2005

Půlmaraton na čumendu


Jak jsem poznamenal, byl jsem se podívat nedaleko na půlmaraton. Opakuji, nic pro mne. Opravdu jen minimum běžců doběhlo nad 1:45, nejhorší čas dvě hodiny. A to je ten půlmaraton dost kopcovitý. Pokud bych ho skutečně běžel, tipuji statečnou bitvu o poslední místo, a to by mi zrovna energii a motivaci nedodalo.

Ale. Trochu jsem fotil podél trasy závodu a pochopil jsem pár věcí. Doteď jsem si myslel, že půlmaraton nebo maraton je vytrvalostní sport. Jak jsem se mýlil! Byl jsem se podívat na trati, zhruba na devátém kilometru. Velká část běžců, kteří končí s časem do řekněme 1:30 už zde vypadá na utrženou aortu, alespoň co se úsilí a projevů dýchání týče. V té chvíli jsem pochopil komentář kolegy z práce - zmíněného elitního běžce v kategorii do 60. Když jsem si stěžoval, že nedokážu dlouho běžet rozumně rychle, tak se mne zeptal, jakým tempem vydržím běžet cca tři kilometry. Odvětil jsem, že tak asi 4:45 min./km, možná. On pravil: "No vidíš, když to vydržíš tímhle tempem tři kilometry, tak vydržíš stejným tempem i třicet." Jak jednoduché :)) To ukazuje, jak opravdový běžec už nikdy nemůže pochopit tragéda... Když jsem tak pozoroval úsilí půlmaratonských běžců, pochopil jsem. Půlmaraton totiž pro výkonnostní sportovce není vytrvalostní sport. Celý závod se totiž běží absolutní - dle cyklistické terminologie - "kudla", neboli na doraz. Je to spíše podobné řekněme cyklokrosu než cyklomaratonu, nebo etapovému závodu.

Můj problém je, že nemám dost naběháno. Tedy kromě toho, že mi chybí přirozené vytrvalostní vlohy. Opravdu to chce - stejně jako na kole - roky, aby si organismus na specifický pohyb zvykl, jen tak může být asi efektivní.... Krásně se to projevuje na následujícím příkladu.

Kamarád B. zmíněný půlmaraton běžel, pod 1:50. Neběhá extrémně moc, ale poctivě a už léta, má za sebou i maratony kolem 4 hodin. Když spolu běžíme, máme zhruba stejné tepovky a též máme zhruba stejné maximálky. Jenže. B. běžel půlmaraton s průměrnou tepovkou 169(!). To v mém případě nepřipadá v úvahu ani náhodou. Pokud bych své plíce a srdce donutil k tomuto výkonu (na kole by to šlo - vycházím z předpokladu, že na kole je tepovka tak o šest sedm nižší než u běhu), v žádném případě to neunesou nohy a obecně tělo. Po pár kilometrech bych to prostě neustál, nohy by už neběžely, nebo by tělo začalo stávkovat (svaly, úpony a tak). Je to jednoduché. Sobotní desítku jsem běžel za 56 minut s pomalým začátkem a rychlejším koncem (pod 5 min/km) s průměrnou tepovkou 152. Když připustím, že jsme s B. na tom podobně "srdečně" a "aerobně", pak mi zbývá stále minimálně 15 tepů rezerva. Ale tu já nemám šanci využít, protože tělo a nohy to nezvládnou. Takže o tom to je. To bych musel běhat, běhat a ještě jednou běhat. Neříkám, že po maratonu s běháním seknu (teda doufám!), ale kolo bude mít zase jednoznačně přednost (ale bežecká dvacítka nebo třicítka by tam kurňa měla stejně týdně padnout ;)), takže se všechno uvidí. Teď hlavně odpajdat ten maraton. Mimochodem, zmíněný kolega běžec z práce (a že má jistě dost zkušeností na základě desítek tisíc naběhaných kilometrů) mne od maratonu odrazuje. Že prý si s takovýmto minimem naběhaného objemu mohu způsobit nevratné škody v organismu... Nevím, nevím. Od asi pořád nechápe, že to nechci běžet za 2:40 jako on (po padesátce!), ale prostě doběhnout. Je to mentální zkušenost, podívání se do nitra sebe sama. Jasně, mohu tři roky trénovat a pak dát maraton jakž takž v klidu. Ale to by nebylo vono, ne?! :))

prasátko: 79,8kg

13 Comments:

At 11:01 odp., Blogger Running Shadow said...

... mno ... ten konec ma jiste svoji logiku, ale kdyz jsem se docetl zhruba do pulky nemohl jsem si nevzpomenou na jednu prihodu z Ruska. Mel jsem moznost tam par mesicu pracovat v jednom vedeckem ustavu. Technicka uroven je povetsinou priserna, zivotni ureven zoufala (nemluvim o Moskve) a vetsina lidi nic nedela. Az na par cestnych vyjimek ... ale bohuzel, prave jedna z takovychto vyjimek, clovek svetoveho renome, vynikajicich vysledku a povesti lepsi nez kde kdo ze Zapadu si mi jednou stezoval o sve beznadejne situaci a zacal se odvolavat na knizku, "v ktere ta pravda je" s nazvem: "Patchemu Rasija net kak Amerika", kde se srovnava neprizen pocasi, prilis huste lesy, vetsi podil mocalu, a ja nevim co jeste co proste Rusko apriori znevyhodnuje a nikdy mu nedovoli Ameriku predstihnout ... ale vazne, nenech se odradit, vetsina behu v Cechach je pro prestarle profiky, proto je ucast taky tak slaba a pocita se na desitky. Jedine vyjimky jsou PIM, Bechovice, Kunratice a jeste par dalsich, kde behaji normalni lide pro zdravi a pro radost. Tady v Nemecku uz druhym rokem bezi programy "Z 0 na 42", kdy obycejni lide, naprosto zoufali aerobni tragedi poprve zacinaji behat pod odbornym trenerskym i lekarskym dohledem. Maji de facto sobe i svetu dokazat, ze za rok (!!!) treninku lze zabehnout marathon. Maji nejlepsi moznou podporu jakou si dovedes predstavit a stejne jich dobehne tak prumerne jen 70-80 procent, naprosta vetsina z nich v casech pres 4hodiny ... a pulmarathony ? ... kdyz jeden nebo dva ze skupinky 12 po pul roce prolomi hranici dvou hodin tak slavi vsichni spolecne az do rana.

 
At 11:07 odp., Anonymous Lubosh said...

Jsem téměř ochoten se vsadit, že pokud PIM uběhneš bez zdravotních následků, tak maratonu nenecháš. Pár dní si odfrkneš a pak se začneš pídit, kde že se dá běžet i na podzim:-)
V létě si v pohodě zkusíš i nějaký ten půlmaraton a bude ti to připadat, jako že ses šel vyklusat.

 
At 8:38 dop., Anonymous Anonymní said...

Škoda, že jste si nezkusil PIM půlmaraton. Tam bylo i dost pomalejších běžců, se kterými byste ho mohl celkem v klidu absolvovat.
Jinak si myslím, že Vám to jde dobře. Nenutil bych se zbytečně do nějakých velkých rychlostí, ale běhejte tak, abyste měl po běhání dobrý pocit - o to hlavně jde.
A až Vám bude nejhůř, tak se podívejte, jak se připravuje na maraton kolega Bednár:
http://bednar.blog.sme.sk
Ten člověk má naběháno minimum kilometrů, ale ani to mu nebrání, aby si maraton užíval - neuvěřitelný!

Běhání zdar :-)

Pubi (první půlmaraton za 1:43 :-)

 
At 9:01 dop., Blogger mesens said...

Blog kolegy Jozefa Bednára (díky Reflexu) čtu, má můj obdiv. S tím minimem tréninku jít maraton za 4:20.... Neuvěřitelné. Jistě není aerovním tragédem... ;)

 
At 9:08 dop., Blogger mesens said...

To: Lubosh. Jsem téměř ochoten se vsadit, že žádný další maraton (letos :)) nepoběžím, ale zato pojedu dost maratonů na kole ;) Ale žádný strach, běhat už nepřestanu... ;)

 
At 9:19 dop., Blogger mesens said...

To: Running Shadow. Žádný strach, já se nepodceňuju ale přesto bych odkázal na první post v blohu vůbec... ;) Nicméně o co méně talentu, o to větší pitbull budu :)

 
At 10:12 dop., Blogger Running Shadow said...

... :-))) ... ja se snad na tebe prijedu podivat :-)))

 
At 10:26 dop., Anonymous Albert said...

No sláva, konečně hovoříš rozumně :) Už sem se bál, že si se definitvně zbláznil a už tě na kole nikdy nepotkám. Mám pro tebe další tip na příští dobrodružství - IronMan. Nemusíš hned na Havaj, ale proč se před příštím maratonem trochu neprotáhnout ve vodě a pak se neprojet na kole??

 
At 10:33 dop., Blogger mesens said...

To: Albert. No, uvidíme. Taky jsem o tom uvažoval. Ale olympijskej triatlon je moc krátkej, chtělo by to něco delšího... (ale IronMan je zas moc dlouhej!!)

 
At 1:19 odp., Anonymous Albert said...

Jsou krátký dlouhý, nebo jak to nazvat. Prostě to eště není IronMan (3,8-180-42) ale jen třeba 1,9-90-21 i tak asi slušná darda :) Sólo dám každou z těch tratí s prstem v nose třeba zítra (i když třeba časy nebudou valné) ale poskládat to dohromady, to je jiná. Ale sny jsou potřeba.. ten můj se jmenuje www.jesenickytvrdak.cz, ale nikomu to na mě neřikejte :))

 
At 1:55 odp., Anonymous Anonymní said...

To mesens: Loni na 35. kilometru PIM jsem si v duchu říkal, že jenom naprostej debil jako já mohl dostat nápad jít po šesti týdnech "tréninku" na maraton, na 40. kilometru jsem málem brečel bolestí, ale už když jsem přišel domů a na hodinu jsem se naložil do vany, jsem měl jasno o tom, že v říjnu si to musím zopáknout:-) A zopáknul jsem si to dvakrát:-)

 
At 9:10 odp., Anonymous Anonymní said...

Nepsal jsem ten poslední comment náhodou já? PIM 2004 mě taky bolel od 21km a na 40km jsem také skoro brečel bolestí. Tři dny jsem pořádně nechodil. Ale v říjnu jsem do toho ve Stromovce šel znovu:-)
Rosťa

 
At 11:01 dop., Anonymous Lubosh said...

To Rosťa: Psal jsem to já:-) Jenže já byl takovej blboun, že jsem si to zopáknul nejdřív i dva týdny před Stromovkou... Ve Stromovce jsem si pak užíval ještě víc než při PIM: blbá trať, po 25 km groggy a při každé občerstvovačce jsem bojoval s tím, že to vzdám:-)

 

Okomentovat

<< Home