Dvacka

Nevím proč, ale dnes ráno se mi vybavila úvodní slova jednoho známého songu Těžkého Pokondru "... to byl zas večírek"... Včera jsme tak dlouho rozebírali cosi ohledně jistého cyklozávodu, který organizujeme, až jsem se do postele dostal po jedné hodině a přiznám se s hladinkou zcela jistě neodpovídající pouhé zdravotní dávce alkoholu. Co hůř. Celý včerejšek jsem zápasil s pálením v krku předpovídajícím příchod rýmy, kterou jsem chytil od dcery. A ještě hůř, dnes ráno jsem se probudil po páté hodině s opravdu už docela velkou bolestí v krku a úplně nejhůř, už jsem neusnul. Super. Něco přes čtyři hodiny spánku, chlast, rýma na krku a dnes naplánován delší běh. Sportovec jak noha.

Přijel k nám totiž KeKe se sličným doprovodem v podobě své manželky, která nás posléze doprovázela na kole a vezla vodu a banány. V tomto zbědovaném stavu jsem dopoledne vyrazil, kromě KeKeho běžel i maratonec Aleš. Tempo bylo určováno mnou v negativním slova smyslu, za těchto podmínek jsem snad ani nečekal mistrný výkon. O Alešových kvalitách netřeba mluvit, KeKe je bývalý triatlonista a maraton má už za sebou, takže na rozdíl ode mne si má jeho tělo jistě na co vzpomenout (a ještě trénuje na maraton).

Nebudu to prodlužovat, docela jsem se fest trápil, tempo bylo mizerné, něco málo nad šest minut a Aleš a později KeKe kolem mne vesele pobíhali po lese. Nic moc motivace. Prvních deset kilometrů jsem měl pocit, že mám v krku zapálenou sirku, druhých deset kilometrů jsem se docela trápil únavou asi danou nevyspáním. Jednoznačným důkazem je prostý test zklidnění tepovky. Normálně se mi tepovka vrací pod 120 od třiceti do padesáti sekund, teď to bylo přes dvě minuty (!). Ale nemyslím si, že jsem nakonec udělal kravinu s delším během, teplotu nemám, tak tělo musí fungovat i tak. Navíc bylo krásně, pak jsme si zašli na oběd.... prostě KeKe pochopil, proč běhání v Krčském lese je několik tříd níže. Dokonce mluvil cosi o běžeckém orgasmu.... (Nikoli z tempa, ale z běžeckého prostředí ;) Pro mne je pozitivní to, že jednak nejsem asi díky mrzkému tempu fatálně unaven, nohy prakticky nebolí a rýma ještě nedorazila, byť v krku pořád pobolívá. Léčím megadávkami cěčka.

P.S.: Přece jen ta dvacka byla na něco dobrá. Večer koukám, co mne to trochu pálí a vida: na vnitřní straně jednoho stehna se objevily krvavé pupínky. Dochází k tomu, že si asi budu při dlouhém běhu muset ta stehna něčím mazat. Ale čím? Máte prosím zkušenost?