Krčský les, hory a zase doma

Po čtvrteční desítce jsem vydržel běhat až do dneška. V pátek jsem dal sedmičku s KeKem v Krčském lese, v sobotu dvouhodinový běh po horách a dnes necelou desítku zase v "domácím" lese s kámošem B.

Krčský les. V pátek odpoledne po práci jsem byl domluven s KeKem, že mi ukáže okruh v Krčském lese. Už jsem tam jednou běhal s Kejmilem, ale to byla vlastně úplná tma, takže jsem nic neviděl. Sedmička byla fajn, dobře jsme se proběhli a popovídali, ale... Opravdu nerad bych se dotknul pražáků (sám v Praze skoro odjakživa pracuji a i jsem tam študoval), ale když mi KeKe říkal, že Krčský les je jedním z nejhezčích míst na běhání v Praze, tak jsem pražské běžce upřímně politoval. Akorát mne to utvrzuje v mém názoru, že kdybych se odstěhoval do Prahy, tak by to zakrátko zahubilo mou duši z maloměsta ;) Moje vnímání Krčského lesa: spousta lidí, psí exkrementy, hnusný listnatý porost na začátku jara (tuny spadaného tlejícího listí), opilí mladíci... atd. Ne, nic pro mne, do Prahy nikdy (ale to probůh neberte jako nepražský šovinismus, nic ve zlém :)

V sobotu jsem na chalupě vyrazil na zamýšlený dlouhý běh, a to již docela unaven po dvou bězích ve čtvrtek a v pátek. Vzal jsem to proto sakra zvolna a nakonec to šlo (plazil jsem se jak šnek, hlavně do kopců). Těch kopců bylo dost a k mému překvapení jsem běžel úseky, kde jsem se brodil až po kotníky ve sněhu. Doběhl jsem docela vysoko, trvalo to plusmínus dvě hodiny a odhadem to bylo něco pod dvacet kilometrů a necelých pět set nastoupaných výškových metrů (naschvál jsem vzdálenost neměřil, protože by mne to mrzké tempo demotivovalo, určitě to šlo i na sedm minut, zejména v kopcích). Už jsem toho měl dost, ale kupodivu mne po jedné a tři čtvrtě hodiny najednou něco nakoplo a zas se běželo až do konce líp. Nechápu.

Dnes jsem toho měl už fakt dost. Únava byla velká. Navíc mám pořád pocit, že nejsem dospaný. Odpoledne jsem byl ve stavu, že jsem měl sto chutí se na běhání vykašlat. Ale protože vím, že zítra určitě běhat nemohu, představa dvou vynechaných dnů se mi nezdála úplně óká. Pomohl mi telefon od kámoše B., zda-li nejdu běhat do lesa. Chtěl vynechat použití auta (to znamená automaticky plus osm kilometrů), ale to jsem odmítl, to už by bylo fakt moc. Takže jsme odjeli autem, oběhli docela v klidu zhruba devítku a B. pak běžel domů, zatímco já jsem použil k návratu auto.

Únava za tento týden opravdu není zrovna malá, sotva pletu nohama, chvílema se (asi) únavou i trošku třesu (znám z kola). Zítra odpočinek. Konečně, uffff.

prasátko: 79,2kg = to samý