neděle, května 22, 2005

DNF (did not finish) aneb ne každý příběh má dobrý konec

Jo, jo. Je to tak. Vzdal jsem svůj první maraton. Salát. Pokud bych měl použít vpravdě básnické přirovnání a maraton trochu zosobnit na Maraton, pak onen Maraton vzal někde před Chuchlí motorovou pilu a s ďábělským chechotem mne popravil rozřezáním těla (zejména tedy nohou) na kusy a poházel je na rozpálený asfalt Strakonické.

Co se stalo? Sám nevím, jediné rozumné vysvětlení je, že na to (ješte) nemám, prostě nedostatek pokory. Už jsem se v duchu chystal, jak sem budu popisovat příšerné utrpení na maratonu a ono se nedostavilo v té opravdové a zajímavé podobě.

Od startu jsme běželi s kámošem Kekem, který již má maraton za sebou. Už se začátku se mi zdálo, že to nebude v pohodě. Lepivé velkoměstské dusno, které by se dalo krájet. První pětka ale docela v pohodě, konzervativně, chlup nad 30minut. Keke se pak odpojil vstříc svému osudu, já si držel své tempo. Na osmém kilometru se mi zapálily tuky a říkal jsem si, že by to mohlo být v pohodě. Nijak jsem nespěchal, proto mne překvapilo, že tepovka se drží plusmínus na sto šedesáti, přestože běžím objektivně pomaleji než při tréniku. Do první obrátky na třináctém to ještě šlo, zpátky taky, přeběhl jsem most a už začal mnou nenáviděný fenomén, kdy se nohy začly zničehonit zpomalovat. Dech v klidu, tepovka též, vše v aerobním pásmu jak má být. Zhruba od sedmnáctého to bylo fakt špatné, rychlost letěla střemhlav dolů, aniž by mi tělo dalo šanci s tím něco dělat. Na půlmaratonu jsem byl za chlup pod dvě hodiny a pak následující dva kilometry už bylo čiré mentální utrpení. Žádná velká bolest, dech klidný a naprosto se podlamující nohy. Ale tak, že jsem si dvakrát štrejchnul rukou o zem. Zkusil jsem chvíli jít, pak běžet a zase jsem skončil na hubě na asfaltu. Stálo přede mnou rozhodnutí, zda-li to zabalit, nebo maraton dojít. Zvolil jsem to první, protože maraton jsem kolem pěti hodin (?) prostě dát nechtěl. Nejdřív sem byl pekelně naštván, pak zase chvíli ne, jak na houpačce.

Na zhruba 23.km (?, už nevím přesně) jsem to otočil a rezignovaně začal svižnou chůzí kráčet zpět (taky to byl pěknej kus zpátky, žejo). Po asi kilometru jsem se zase rozeběhl a byl jsem už opravdu nakrknut, protože jsem zničehonit stačil těm, kteří běželi na cca 3:30. Přišlo mi, že oni docela funí a soptí, zatímco já jsem docela v klidu a vesele se rozhlížím kolem sebe. Jenže to trvalo asi tak kilometr a opět se dostavil efekt ukradených nohou a já málem znovu skončil na asfaltu. To potvrdilo, že rozhodnutí to zabalit bylo asi ok. Bohužel.

Dále jsem už pokračoval indiánskou chůzí, zkoušel jsem čekat na Kekeho (nedočkal jsem se, protože jsem se oddělil od trati a přeběhl most k národnímu), zkoušel zpomalovat, ale vždy mne nohy za chvíli prostě neunesly. Ať jsem běžel pomalu nebo méně pomalu (záměrně ani náhodou nepoužívám slovo rychle ;)

Došel jsem za nemile překvapenou rodinkou k Interconti a byl vlastně docela v pohodě. Dočkali jsme se Kekeho a pak se přesunuli do Pařížské. To, že zas až tak úplně v pohodě nejsem, mi došlo v Pařížské. Když jsem chvíli stál, začalo se mi dělat šoufl a raději jsem se vypravil k autu zaparkovanému V celnici. Vzhledem k tomu, že Staromák byl ucpán, musel jsem ho obcházet a najednou jsem byl rád, že jsem k autu došel. Sucho v puse, šoufl, měl jsem dost. Abych zase nefňukal, fakt je, že stačil jeden ledový čaj a ten mne spravil... S pořádným prošitím na kole naprosto neporovnatelné ;)

Maratonu mám opravdu za zlé jedno. Že mne nenechal pořádně se zřídit. Dělal jsem si před startem legraci, že tam buďto chcípnu, nebo to doběhnu. Bohužel ani jedno, ani druhé. Nohy mne zradily, opravdu to nešlo, ani kdybych opravdu moc a moc chtěl. To mne štve.

Ale zajímavé je, že se (zatím) velké pocity frustrace nedostavily (v únoru to bylo o sto procent horší ;), nejsem sice absolutně v pohodě, ale hrůza to taky není. Udělal jsem opravdu co jsem skoro - snad - mohl a prohrál jsem. Ten trénink mi ale na druhou stranu nikdo nevezme. Nicméně jedno vím jistě. Slovy Terminátora - "I'll be back". Já se vrátím. Nevím sice kdy, ale tentokrát to budu já, komu bude v ruce vrčet motorová pila ;) Maraton mne nezabil, proto se vrátím. Silnější a chytřejší. A budu řezat ;)

Tehle blog pomalu ale jistě končí. Ne proto, že jsem ten maraton (zatím;) nedal, ale proto, že končí příběh o pokusu maraton uběhnout (na což jsem plánoval tento blog). Příběh sice neskončil dobře, ale já ani náhodou nemám dojem, že jsem ztratil půl roku. Naopak, běhání mi nevratně mění život a s běháním jako doplňkovým sportem nepřestanu, to je pro mne samého před časem ještě nepředstavitelné.... Teď budu pobíhat jen tak v klidu a jednou opět na tom postavím trénink na maraton.

Ještě pár zápisků zde přibude. Určitě musím poděkovat všem lidem, kteří sem chodili, aniž to bylo prapůvodně plánováno. Strašně jste mi pomohli, moc díky, poděkuju ještě jednou jedním nostalgickým zápiskem ;) Taky bych sem rád ještě připsal nějakého průvodce blogem od začátku až do (poněkud nečekaně neromanticky trpkého) konce pro ty, kteří sem jednou zabloudí a budou chtít hledat svůj vlastní vztah k běhání a taky trochu i kus sebe sama. Já ho našel ;)

Blog pomalu zavírám proto, že bych teď težko hledal motivaci psát. Chybí mi červená nit, na nic běhacího se - prozatím - nepřipravuji, takže bych asi časem byl poněkud otravný. Ale nikdy neříkej nikdy. Třeba se jednou objeví nový blog Tragéd is back nebo tak něco, protože mám pocit, že mi to psaní a vy neplánovaní čtenáři zas na druhou stranu butete chybět. No, a pak aby se ve mne prase vyznalo, co? Že by tragéd běžec kombinovaný s grafomanem a exhibicionistou? ;)

P.S. Keke na rozdíl ode mne podal rytířský výkon a doběhl něco nad čtyři hodiny. Klobouk dolů. Letos má naběháno málo, ale zase má bohatou historii triatlonisty, plavce a absolventa FTVS. Tak má na rozdíl ode mne pořádný základ, ale to mne ani v nejmenším neomlouvá. Jak já jsem se cítil vinen, když jsem po doběhu viděl Kekeho zubožené nohy, černé palce, pomalu amputované prsty, puchýře jak kobylí hlava. ... A já si hýčkám jeden mikropuchýřek na prstu u nohy, je mi pěkně trapně!... ;)

36 Comments:

At 5:52 odp., Anonymous Anonymní said...

Tak to je škoda, že jste to nedoběhl... ale asi to prostě nešlo. Koukal jsem, jestli Vás tam někde neodhalím, ale nepovedlo se :-)

Mně se teda taky neběželo zrovna optimálně, tak jsem taky hojně využíval indiánský běh. Odhadl bych to, že jsem možná musel ujít kolem 5 km.
Horko bylo vážně nepřijemný, dokonce si na to stěžovali i Keňani - a to je co říct!
Do cíle jsem se nakonec dostal za 4 hodiny a pár sekund, což vlastně neni zas tak zlý :-)


Ale snad za rok to bude lepší :-)

Pubi

 
At 6:29 odp., Anonymous Anonymní said...

Ahoj, když jsem to přečetl, tak jsem měl slzy v očích, ale nevadí, příště to bude lepší. Já dokončil za 3:43:46, Real Time - o 26 s lepší. Je mi zle, asi 6 x jsem zvracel a mám teplotu. Asi nejtěžší maraton co jsem běžel. Možná psychika nevím, ale je to tak. Zatím mám konec s během a to je na tom nejhorší. Buď rád, že jsi zdravý...Všem, kteří tento blog navštěvují, přeji hodně ZDRAVÍ, sportovních úspěchů a zase někdy na netu a na maratonu....
Ahoj m.thums
P.S. dík za podporu, když neseženu žádného lékaře ( odborníka ), tak bych se ti ozval

 
At 6:33 odp., Anonymous Anonymní said...

Ahoj Tragede,

ked sa mi Ta podarilo pred necelym rokom vyhecovat k maratonu, ja som ten svoj mal uz za sebou. A hrabol som si pri nom. Preto sa pred Tebou sklanam, že presne po 6 mesacnom treningu si sa rozhodol vyzvat maraton na suboj. Ked si pozrieme Tvoje zapisky 5 mesiacopv naspat, tak nikoho ani len nenapadlo, ze by si to mohol dokazat.
Napriek tomu som dnes ale sklamany. Dnes si na to mal, ale nezvladol si to psychicky - bol si premotivovany. Za cielom si mi povedal, ze si aj tak odbehol cca 35 km. Velmi lutujem (a dufam, ze mi odpustis), ze som pri Tvojej krize nebol pri Tebe. Som si isty, ze by potom tento posledny zapis vyzeral inak.
Ale ako pises, dnes to nebolo posledny krat, co si sa postavil na maratonsky start a som presvedceny, ze ten dalsi uz dobojujes do vitazneho konca.

Keke

 
At 6:35 odp., Anonymous Anonymní said...

Ahoj Tragede,

ked sa mi Ta podarilo pred necelym rokom vyhecovat k maratonu, ja som ten svoj mal uz za sebou. A hrabol som si pri nom. Preto sa pred Tebou sklanam, že presne po 6 mesacnom treningu si sa rozhodol vyzvat maraton na suboj. Ked si pozrieme Tvoje zapisky 5 mesiacov naspat, tak nikoho ani len nenapadlo, ze by si to mohol dokazat.
Napriek tomu som dnes ale sklamany. Dnes si na to mal, ale nezvladol si to psychicky - bol si premotivovany. Za cielom si mi povedal, ze si aj tak odbehol cca 35 km. Velmi lutujem (a dufam, ze mi odpustis), ze som pri Tvojej krize nebol pri Tebe. Som si isty, ze by potom tento posledny zapis vyzeral inak.
Ale ako pises, dnes to nebolo posledny krat, co si sa postavil na maratonsky start a som presvedceny, ze ten dalsi uz dobojujes do vitazneho konca.

Keke

 
At 6:50 odp., Anonymous Anonymní said...

Taky DNF...
Asi jsem ani neměl chodit na start, včera celý den sr..ka dneska od časného rána taky, asi střevní viróza. Vydržel jsem do 17km, kdy na mě šlo blití (přitom nebylo co), energie žádná, tekutiny taky ne, žaludek ani ten gel nebyl schopen vstřebat. S přesvědčením, že Maraton za 5:00 a pět dnů v posteli s horečkami za to nestojí jsem svůj třetí Maraton nedal. Je to poprvné, kdy jsem DNF.
Rosťa

 
At 7:11 odp., Anonymous Anonymní said...

Čtu Tvůj Blog od začátku a svůj 1. komentář jsem si nechával až na dnešek (ráno jsem si byl dát víkendový dlouhý běh) a mezi kapkami potu jsem vymýšlel, jakou gratulaci Ti napíšu. Ačkoliv vidím nadpis DNF, gratulaci neměním ani náhodou. "Gratuluji, jsi frajer!" Za těch 6 měsíců, než ses postavil na start jsi urazil obrovský kus cesty (nemluvím o km). Svým "keňským přístupem" jsi mě úžasně motivoval. Vůbec se tím netrap, maraton je prostě jako vysoký kopec, někdy Tě nahoru prostě nepustí (a ani nevíš proč), ale je tam pořád a pak už to záleží jenom na nás, ne?
Wolf

 
At 8:44 odp., Anonymous Anonymní said...

clovece Tragede, bezeli jsme asi vedle sebe :). Do 16teho km pohoda,pak se to nejak zhatilo, pulmaraton za 1:57 ... a na 23km jsem resil zda to vzdat. Sel jsem, sem tam popobehl...no doplacal jsem se do cile za 4:42. Hodne tezky maraton (planoval jsem si cas pod 4 hodky); skoda, zes to nezkusil 'rozejit'. Tolik 'jdoucich' bezcu uz jsem dlouho nevidel.
K Tvemu napadu skoncit tenhle blog: blogy mi prijdou jako zblblost lidi, co si pisou denicek - at si pisou, ale proc s tim chodit do sveta. Jsi svetlou vyjimkou a Tvuj blog mi prisel nejen zajimavy, ale i motivujici (a krom jineho mas prima smysl pro humor :)) ). Takze z 'favorites' si Te zatim nevymazu a obcas juknu, zda jsi na beh nezapomnel:). Mej se a treba ...treba na podzim ve Stromovce...

 
At 8:54 odp., Anonymous Anonymní said...

Ahoj Tragéde,
nic si z toho nedělej. Sleduju Tvůj blog asi měsíc a jsem běžec asi na tvojí úrovni. I já jsem chtěl dát svůj první maraton, ačkoliv ještě před dvěma lety jsem nevěděl, co to běh je. Nakonec jsem ani nenastoupil na start, protože mě od pondělí bolí v krku. Možná nachlazení, nebo alergie, určitě i trochu psychiky. Tvoji zkušenost ti závidím, protože až se postavíš na start příště, bude to už podruhé a budeš mít velkou výhodu. A až to přejde a budeš hledat další motivaci k běhu, navrhuju Maratón v Kladně (10.9.) nebo závod na 25 km na Mělníku (1.10.) Tak běhání zdar!

 
At 11:32 odp., Anonymous Anonymní said...

Ahoj,

i pro mně to byl nejhorší maraton v životě. Dokončil jsem za 5:17, což je můj dosavadní nejhorší čas... Loni jsem v té zimě měl 4:21 a běželo se mi daleko lépe...

Ovšem tady se aspoň u mně potvrzuje mé prokletí a smůla na Pražském maratonu. Letos jsem ho doběhl počtvrté a všechny 4 ročníky dopadly jinak než jsem očekával...

Na 10km jsem se šíleně potil a značně zpomalil i když jsem nechtěl, začal mě tahat úpon lýtkového svalu na levé noze nad kotníkem a abych mohl aspoň na nohu stounout musel jsem stoupat na vnější hranu, zpomalil jsem až k 7:30-8:00 na kilometr, což se mi vůbec nelíbilo a cítil se strašně... Bolest se prohlubovala...

Na 18 km byla už krize větší, ale nějak jsem se probral a běžel dál, půlmaraton jsem protínal v čase 2:15 (můj nějhoší čas, dosavad jsem většinou točil okolo 1:49-1:55)... Běželo se mi hrozně, ale nějaká síla tam byla, pak mě ale vyřadili pořadatelé, kteří na úseku 20km až 26km nedali občerstvovačku ani vodu vpravo, byla jen nalevo na cestě zpátky... Přitom měla být každé 2,5km doběhl jsem zhruba na 24,5 km a bylo mi strašně, potřeboval jsem vodu, alespoň na hlavu, ústa totálně suchá nemohl jsem dýchat a začala se mi motat hlava... Říkal jsem si že od loňských Košic je to pro mne snad zaklatá trať... Tam jsem skončil na 24 km DNF s podobnými problémy. Dehydratací (moc jsem se oblékl) a motáním se...

Avšak já se zakousl a indiánským během se doplazil na občerstvovačku za obrátkou napil se, namočil si celou čepici a běžel s nohou na hraně, připadal jsem si jako krypl, dál a dál co to jen šlo...

Po 30 km jsem si nějak dopočítal, že se vejdu do limitu a snad do 5:40 se tam nějak doplazím... Po 32 km byl úpon už tak vytahaný, že jsem mohl běžet trošku více, ale stále na hraně... Na 35 km jsem se "zčuchnul" s nějakým běžcem s Českých Budějovic a spolu jsme to dotáhli až do cíle...

Shrnuli to, nikdy jsem neměl rád zimu, ale vždycky v ní mám mnohem lepší časy. V zimě do 10'C jsem zaběhl nějhůře 4:23, ale v teple nad 15'C jsem se těmto časům ani nepřiblížil a poznávám to více a více...
Jak jsem se už vícekrát zmiňoval, nejlépe se mi běhá v počasí, kdy se říká "Ani psa by nevyhnal"...

Jinak si myslím, že vůbec nejsi Tragéd, ale v tomhle počasí to bylo o počasí, přizpůsobení se na něj a vůli...

Já jsem vcelku rád, že jsem se dopajdal do cíle a v cílové rovince, jak to dělám pokaždé, pořádně zakřičel... ;-) Nedát 2 maratony za sebou by mě asi psychicky nepozvedlo a v tomto počasí mě i 5:17 trochu hřeje na srdci...

No a pokud můžu zkusil bych bý tebou Košice nebo Kladno, jsou v říjnu, kdy už teploty nedosahují dnešních a ani slunce nebývá tak silné pokud je...

Kladno je menší a rodiné, ale začíná růst. Košice jsou trošku z ruky, ale já to řeším 3 denní dovčou a ta atmosféra "domácích" se nedá s Prahou srovnat. Nejenom, že je to údajně nejstarší Evropský maraton, ale lidé si na maraton zvykli a fandí téměř po celé trase, krom asi 3 km v parku. 70-80 leté babičky si vyndají židle před baráky a fandí. V novinách vychází soupiska běžců a tak Vám fandí i jmény... Zatímco v Praze fandí cizinci jako doprovod většiny běžců, v Košicích je to opak... Nevím člověk to musí zažít.

Jdu doskákat do postele a spát...

 
At 1:29 dop., Anonymous Anonymní said...

Priste to dopadne - nekdy to holt nejde...
Ten 23. km byl asi nejakej zakletej, i pro me. Od te chvile to bylo horsi, i kdyz jsem to nakonec, indianskym behem, nejak dal (dosel :).
Hodne zdaru v dalsim lezeni do kopce - maratonu. A nezapomenu obcas kouknout, jestli tu neco nepribylo, i pro me byl Trageduv denik motivujici.

d.

 
At 5:23 dop., Anonymous Anonymní said...

Tragéde, škoda. Vypadá to, jako kdybys nechtěl, aby Tvé skvělé literární dílko hyzdil nějaký trapný holywoodský happy end. Tohle je geniální konec "do ztracena"... Tedy - není to žádný konec, myslím, že všichni věrní čtenáři budou žít v očekávání... Ať je to jak chce, protentokrát díky za krásný čtení! Jitka.

 
At 6:11 dop., Anonymous Anonymní said...

Letošní PIM jsem neběžel, měl jsem opravdu málo naběháno, ale jak tady čtu všechny komentáře je to sakra motivující - asi dám to Kladno. Jo a všichni, kdož běželi: jste kabrňáci!

 
At 7:59 dop., Anonymous Anonymní said...

Ahoj Tragéde,přidám se k ostatním a gratuluji k Tvé odvaze to vůbec zkusit.Já běhám hodně,hodně dlouho a tu odvahu postavit se na tuto trať jsem prostě nikdy neměla.Však jsem tu o tom už i psala.Takže já myslím,stejně jako ostatní,že život jde dál a tohle nebyl poslední maratón.Radit nemůžu,ale pokud Ti vedro vadí,asi by opravdu byl lepší jiný závod,třeba i méně pompéznější než ta Praha...A k blogu:píšeš opravdu hezky,my co běháme jsme většinou "osamělí běžci",a tak alespoň pro mne bylo příjemné se tu "setkávat" s podobně "postiženými".Tak i já budu doufat,že Tě běhání a psaní dál bude bavit.Byla by opravdu velká škoda, kdyby ne. ALENA

 
At 8:30 dop., Anonymous Anonymní said...

Ahoj,
nečetlo se mi to včera lehce...

Stejně tě obdivuji, protože co jsi od minulého roku dokázal a jak jsi o tom psal, bylo pro mě zásadně motivující.

Takže když už nic jiného (a já doufám, že nejsi zklamaný a přemýšlíš, kde si dáš s tou výzvou odvetu), máš na své botě jeden zářez za mě, když jsi mě svými zápisky, nadšením, vůlí a radami, přivedl k běhání.

Díky!

Tučňák

 
At 8:52 dop., Anonymous Anonymní said...

Zdravim.. tohle fakt neni zadna ostuda.. naopak gratuluji... nevzdal jsi to a sel za svym cilem.

Ja jsem kvetnovou metu (zkousky na 4te kyu) vzdal. Ale bylo to naposled.. nejblizsi termin du na spalek a basta. A jsou to prave odhodlani vytrvalci jako Traged kteri me k tomu motivuji..

:o)

cus.. Trawa..

 
At 8:54 dop., Anonymous Anonymní said...

Cau! Cely vikend jsem na Tebe myslel, jak to zvladnes! Uplne stejne pocity jsem mel loni na Czechmanovi - dlouhem TT (3-130-30), kdy mi v behu po 20 km doslo. Je to hodne o hlave, myslim, ze telo to vetsinou vydrzi; me taky nesly nohy, nebyl jsem schopen jist, pit, ale sel jsem (jako robot). Po dalsich 2 km jsem se "rozbeh' " a dal to tam. Pro kazdyho hobika je DNF trauma, ale jednou to holt prijde :-))
Jses "bourak" a koukej makat dal!!! Doufam, ze Te nejpozdeji uvidim na silnicnim Krali (a nerikej, ze nemas najeto, ja taky ne :-)

 
At 9:24 dop., Anonymous Anonymní said...

Ahoj tragéde, to počasí s náma všema pořádně zacvičilo. Já jsem si od 30 km pořídil naprosto ukázkovou dehydrataci a místo běhu už šlo pouze o přežití.
Ale když jsem včera viděl to množství zkolabovaných lidí, které odvážela sanitka, tak jsme oba v podstatě dopadli dobře.
A k ukončení tvých zápisků - vzhledem k tvému smyslu pro humor a sebeironii doufám, že budeš pokračovat dál. Navíč člověk aspoň věděl, že se svými pochybnostvi, jestli to vůbec uběhne, není sám.
Takže příští rok AHOJ.
Lubor

 
At 9:29 dop., Anonymous Anonymní said...

Čau Same, uvidíš, že Ti to běhání přejde vhod na kole a že to nebyl ztracenej čas. Bude to s Tebou na Poděbradce zatracená práce.

 
At 10:14 dop., Anonymous Anonymní said...

potvrzuji mIRKOVA slova - Kosice jsou co do atmosfery neprekonatelne. a kdyz Ti divaci fandi jmenem...jeeeje, clovek hned pookreje. Pokud si bude Traged chtit uzit klidnejsi a vice osobnejsi maraton (nejen divaci ale i lide na obcerstvovackach jsou tam zlati)-pak urcite navidenou v Kosicich.

 
At 10:35 dop., Anonymous Anonymní said...

I když jsi nedoběhl, gratuluji! Za odvahu pustit se do tréninku a postavit se na start. To fakt není málo.
Měl jsi prostě smůlu. Včera bylo asi nejhorší počasí, jaké mohlo být. Kdyby bylo jako loni, deštík a 8 stupňů, tak to určitě dáš!

 
At 10:57 dop., Anonymous Anonymní said...

Ahoj Tragede,
je mi lito, zes to nedal. Priste uz to das! Budes totiz zkusenejsi a urcite taky bude lepsi pocasi - to nedelni bylo opravdu hrozny.
Ja se sice dokoncil, ale z planovanyho casu 3:30 bylo 4:41 :( Byl to muj prvni tak sem to nehodlal vzdat ani kdyby to znamenalo - do cile se doplazit ;)
Takze, preju Tobe a Tobe podobnym, hodne sportovniho stesti pri dalsim snazeni se o dalsi mety.

--
C..R

P.S.: a az se zas budes priste o neco snazit, zaloz k tomu blog - v tvem podani je to super pocin a myslim, ze pomaha jak Tobe tak ctenarum.

 
At 11:02 dop., Anonymous Anonymní said...

Připojuji se k ostatním: oceňuji Tvou odvahu a odhodlání. Nevadí, příště se zadaří lépe. Myslím, že pro úspěch lze udělat toto: přejmenovat se z aerobního tragéda na aerobního hobyběžce, nebo nějak tak. Myslím si totiž, že s rolí tragéda ses ztotožnil jen částečně. Pokud Tě zajímá, proč si to myslím, napíšu Ti to. Akorát jsem tento blog nechtěl zaplavovat množstvím slov...

Zdraví a přeje zdraví běžec-začátečník Svaťa Sedláček (ssedlacek@volny.cz)

 
At 11:14 dop., Anonymous Anonymní said...

Ahoj T. Poprvé jsem Ti chtěl v komentářích jako řada dalších Ti poblahopřát. Není k čemu, je to škoda, ale byl jsi insirací pro mnoho z nás tomu věř, šli jsme za tebou a sledovali tvoji přípravu... Musím Ti napsat, že jsi byl hlavním mojím impulsem, abych zkusil 1 maratón v životě zdarma (skutečnost je taková, že jsem před 18 léty kroužil 42 km ve Stromovce). Trénoval jsem intenzivně 3 měsíce a porovnával si své tréninky s tvými a naběhal jsi více jak já, já dokázal 600 km a včera od 33 km jsem měl připraveného kamaráda, který se mnou doklusal do cíle, měl jsem sen to dát po 4 hodiny, ale nakonec 4:08...Kamarád mi skutečně pomohl překonat krizi a dokopal mne do cíle (chůzi jsem použil od nemocnice Na Františku k punkové kapele na rohu) a pak se ještě přinutil doběhnout až na Staromák... Takže Ti děkuji za impulsy, které jsi mi dával. Teď kulhám na pravou achylovku, která bolí jako pes, mám odřené levé podpaždí, do tramvaje nalézám zralý na sedadlo pro invalidy, a sejít ze schodů je hrůza...

 
At 11:30 dop., Anonymous Anonymní said...

Nevadí, důležitější je, že jsi zdravý. Myslim, že je lepší nedoběhnout maraton, než skončit v nemocnici.
Já sice sledovala spíš Honzu Bláhu, ale na tebe jsem si vzpomněla hned při startu (jen v TV). To počasí bylo jen pro blázny, jako je muj muž, který zaběhl nejlepší 100 km při pětatřiceti stupních. Nic si z toho nedělej a věř, že i keňani balili. Jsi hrdina, jen ti asi schází trochu toho talentu od boha. Máš to hodně vydřený a to ubírá na psychice. Ještě jednou-Jsi borec!!! Já nemam odvahu ani začít trénovat :-)
Zuzka, manželka ultramaratonce

 
At 12:07 odp., Anonymous Anonymní said...

Ahoj!!! Dlouho jsem přemýšlel,co Ti napsat..Určitě nevěš hlavu,ten kopec tu stojí dál a včera jsi prostě byl slabší..Nebylo to tréninkem, bylo to v hlavě,byl jsi na to až přespříliš heclej..taky není divu,když jsi za sebou cítil tu obrovskou podporu všech čtenářů Tvého blogu..Patří Ti dík za všechny Tvoje příspěvky-píšeš opravdu skvěle a pro řadu lidí jsi byl vzorem...Zaplnil jsi tu "díru" v informacích o maratonu,běhu a pocitech obyčejnejch lidí, co chodí do práce a pak po večerech propocujou tepláky, a najednou jsi tady byl TY se svým blogem a psal o pocitech, co všichni dobře znají..Zvaž prosím,jestli nebudeš v psaní pokračovat,říkám to za sebe, Alenu,Jitku,Luboshe,Papaayu, Rosťu, Running Shad.,Trawu a za spousty jiných "osamělých"běžců...Držím palce v dalším maratonu:)) Dušan

 
At 1:49 odp., Anonymous Anonymní said...

To Thums: Teprve teď jsem si přečetla komentáře k sobotní kapitolce. Prosím Tě, nevěř tomu, kdybys měl chronický zánět kostní dřeně, nemohl bys v žádném případě uběhnout maraton, natož v takovémhle čase! Nenech se zbláznit, to je nesmysl. Jitka.

 
At 1:52 odp., Anonymous Anonymní said...

....ještě se připojuji pod seznam jmen, které zde uvedl Luboš!

Každé jeho slovo kdykoliv podepíšu.

Tučňák na kole

 
At 2:16 odp., Anonymous Anonymní said...

omluva: jedná se o příspěvek od Dušana...

 
At 4:31 odp., Anonymous Anonymní said...

Priatelia,


asi zneuzivam Tragedov blog, ale musim povedať, že by bola skoda aby sme sa dalej uz nemohli stretavat na tomto prijemnom mieste ( v prípade, ze sa Traged zacne venovat cyklistike).
Mal by som preto Vas dva navrhy:
1) zalozit Fanclub Anaerobneho Trageda (FAD) a na kazdom dalsom maratone vzdat hold tomuto hrdinovi.
2) behavam po Prahe sam (nie vzdy ma to bavi) a privital by som spolocny "trening" s podobne postihnutymi ako som ja sam.
Co tak raz za tyzden v urcitu hodinu v Krcskom lese?

Keke

 
At 4:38 odp., Anonymous Anonymní said...

To: Jitka
Ahoj Jituš, to co jsem napsal je verdikt pana dr. Janů z Chomutova, dělám a ne jenom já, všechny kroky ke kvalitnějšímu vyšetření, uvidíme, nicméně bolesti mám. Jinak, myslím pro Tragéda - nevzdávej to, piš, ne pro sebe, ale také trochu pro nás, co čteme, fandíme....příště to dáš, dal by jsi to i teď, ale psychika zklamala, u maratonu na naší úrovni je velice důležitá.
m.thums

 
At 4:44 odp., Anonymous Anonymní said...

To Keke: Taky si myslím, že Tragéd má už podobnou vůdcovskou pozici jako Forrest Gump, za kterým běhaly zástupy následovníků:-)

 
At 5:14 odp., Anonymous Anonymní said...

To Thums: Nerozumím tomu tak moc, ale dvě věci vím jistě. Je to hodně speciální diagnóza, kterou lze stanovit jen na základě spousty vyšetření. A navíc - po včerejším maratonu by se v případě, že bys tuto chorobu měl, děly strašné věci (kdybys ho uběhl, což asi ne). A ještě třetí poznámka - ta choroba by se léčila i jinak - nejen klidem. Je to prostě divný. Promiň, že se do toho pletu, ale nesnesu, aby člověk, který rád běhá, měl deprese... Jitka

 
At 5:19 odp., Blogger mesens said...

To: M.Thums. Jen bych dodal, že Jitka je lékařka, a podle všeho fakt dobrá, tak se jí drž!! ;) Nechci být předčasně optimistický, ale začínám tu tvou záležitost vidět jako vrcholně řešitelnou! Držím palce!

 
At 5:53 odp., Anonymous Anonymní said...

to Keke: podobně postižení se scházejí na pravidelném tréninku např. v PIM klubech. Já chodím do Stromovky ve čtvrtek v 18:00 na tréninky klubu III. Zprávy si vyměňujeme na www.pandora.cz/conference/marathon Tuším, že v Krčském lese taky jeden z PIM klubů běhá, najdeš to na www.pim.cz
Rosťa

 
At 6:04 odp., Anonymous Anonymní said...

zdravim vsechny tragedy,
ale oproti mne ste spis vrcholovy sportovci, vcera jsem to dobehnul s casem 6:30. Muj trenink sestaval s 2 - 3 kilometru indianskyho behu tyden predtim. Nikdy v zivote jsem vic jak 1 kilometr v kuse neubehl. Ted nemuzu chodit a nevim jak se z toho dostanu, ale snad to bude ok. Ale je to asi ciste o vuli, proste sem si rek, ze tu vzdalenost prekonam za kazdou cenu, bez ohledu na cas i kdyby mi meli zavrit cil. A povedlo se, i medaili sem dostal.

 
At 6:11 odp., Anonymous Anonymní said...

Ani nevím co k tomu dodat. Jen, že jsem si na tebe včera vzpomněl co asi děláš a za kolik to vlastně dáš. A že jsem měl teda dnes pěkně zkažený den v práci. Takže příště, ať je tady něco lepšího:) Třeba, že jsi začal trénovat na Strovku, Kladno nebo Košice,..

 

Okomentovat

<< Home