... co dál?

Tenhle týden je tak blbě pracovně našlapaný, že vlastně ani nemám čas na to, abych pár zápisky důstojně tenhle blog uzavřel... ;) Nicméně určitě zbyl čas na to, abych si byl v úterý a včera důkladně zaběhat, to zas jo.

Co dál s maratonským deníkem? Zavírám ho, přibude zde ještě avizovaný nostalgický zápisek s poděkováním (v tom nejlepším možném slova smyslu ;) plus návod k použití pro ty, kteří jako čtenáři ještě přijdou a budou chtít trochu ochutnat úsilí, radost, bolest, eufórii, depresi a zkušenost uplynulých sedmi měsíců... Děkuju strašně moc za pekelné množství mailů, které mne nabádaly, abych blog nezavíral. Nevyhovím, byť jen (asi) částečně.

Příběh skončil, na první pohled smutně, na druhý suprově. Po třiceti sedmi letech jsem se naučil běhat a to už mi nikdo neodpáře. A to, co jsem potrénoval, mi taky zůstává. Vlastně se nic nemění, jen usedám na kolo a budu se snažit alespoň částečně dohnat to, co jsem zanedbal. Čeká mne pár tzv. adventure závodů, něco možná ze silničky, uvidíme, jak to bude jezdit. A určitě budu běhat vždy, když nezbyde čas na kolo. A až přijde podzim, tak uvidíme ;) Jedno vím ale jistě. Na maraton se vrátím. Jen si tak v hlavě nechám teď nenásilně a líně převalovat myšlenky na který. Mám neodbytný pocit, že tělo mrcha odpočinek vůbec nepotřebuje, ale hlava trošičku ano.

S psaním to je maličko složitější. Ale ano, musím si přiznat, že každý je trošku exhibicionista, včetně mne. Nepočítal jsem s tolika návštevníky a takovou velkou partou, ale teď mne to trochu opravdu naplňuje spokojeností, že se mi podařilo překvapivě sehrát roli miniaturního forresta. Byl bych absolutní pokrytec, kdybych to nepřiznal. Co je pro mne navíc bezvadné, že díky psaní tragédího deníku jsem se trochu rozepsal. Koneckonců v prvním zápisku jsem napsal, že "... i u mne už delší dobu převažuje pocit, že "můra musí ke světlu", prostě chce se mi tu a tam i přes vlastní sžíravou lenost psát s vědomím, že bývaly doby, kdy jsem psal a dnes mi to poněkud chybí... Mno, uvidíme, co ze mne bude padat." Nakonec "to" padalo brzy samo a já z toho měl radost, lenost psát skoro zmizela. Teď to je trošičku horší, neboť příběh skončil, líný psát nejsem, ale můza trochu poodlétla a já musím nalézt buď novou "story", nebo jiný obsah nového blogu, který by měl smysl. Má toto být bráno jako můj slib psát nový blog? Ano, pokud můza přiletí. Ne, pokud nepřiletí. Pokud se vám chce, pomozte mi a můzu (námět) mi pošlete ;) Díky.

P.S.: Znáte bondovky? ... A víte co se objeví na konci titulků každého filmu? ... No přece "James Bond returns in **a název budoucí bondovky**"...

Takže:
Aerobní tragéd returns in **azatímmneprdnapadá**